Balbinus, římský císař, se narodil pravděpodobně v roce 170, jako syn jistého Caelia Calvina a to buď rodem, nebo adopcí.
Balbinus byl patricijského stavu, protože kněžské kolegium Saliů, jehož se stal členem, bylo vyhrazeno mužům tohoto...
Životopis
Balbinus, římský císař, se narodil pravděpodobně v roce 170, jako syn jistého Caelia Calvina a to buď rodem, nebo adopcí.
Balbinus byl patricijského stavu, protože kněžské kolegium Saliů, jehož se stal členem, bylo vyhrazeno mužům tohoto postavení.
V roce 203 a 213 se stal Balbinus konzulem. Byl také správcem v Asii a v Africe.
Senát se přihlásil ke vzpouře Gordiana I.a Gordiana II.proti Maximinovi a když byla oznámena jejich smrt, už nemohl couvnout. Po tom co senát Gordiany uznal, ustanovil dvacetičlenný výbor pro dohled nad bezpečností Itálie a dva z výboru povýšili na budoucí Augusty. Jedním byl Balbinus a druhým Pupienus.
Postavení těchto dvou císařů představovalo v dějinách Říma nový prvek. Kdykoliv vládli dříve dva panovníci, jeden byl vždy nadřazen druhému a jen on se stal nejvyšším pontifikem. V případě těchto dvou panovníků neměl ani jeden vyšší postavení.
Úzký vztah císařů k senátu, který je jmenoval, se projevil i v zachování výboru dvaceti a také nově vydané mince pozdravily císaře jako „ Otce senátu“.
Vládu obou císařů ale v Římě přivítaly vážné nepokoje a to hlavně proto, že Pupienus byl neoblíbený. Spoluvládci se tedy rozhodli, že zdůrazní svou politickou spojitost s nedávno zesnulými Gordiany. Nejprve oznámili jejich deifikaci a poté povýšili Marka Antonia Gordiana / III./, vnuka Gordiana I. a synovce Gordiana II. na Caesara. Tímto krokem si slibovali volně nakládat s jeho rodinným majetkem.
Teď bylo nutné se vypořádat s Maximinem, s jeho hrozícím vpádem do Itálie.
Balbinus zůstal v Římě a Pupienus se vydal na sever poloostrova, aby shromáždil vojsko. Oběma císařům v té době pomohla náhoda: bývalí konzulové úspěšně odrazili Maximina a on i jeho syn byli nakonec zabiti vlastními vojáky, které nezdar od dalšího boje odradil. Obyvatelé Aquileie vyvěsili portréty Balbina, Pupiena a Gordiana III. na hradby a spolu s obyvatelstvem jim vzdali čest.
Zanedlouho vyslali poražení své zástupce, aby vyslovili loajalitu Pupienovi.Mezitím se Balbinus potýkal v hlavním městě s vážnými potížemi. Problémy nastaly, když dva senátoři Gallicanus a Maecenas zařídili, aby pretoriánští gardisté, kteří pronikli do budovy, byli přepadeni a zabiti. To rozzuřilo ostatní členy gardy, kteří těžce nesli, že jim vládnou muži jmenovaní senátem.
Vypukly boje. Balbinus vydal v Římě edikt, kterým se snažil lid uklidnit, a pretoriánům slíbil amnestii. Nikdo mu však nenaslouchal a vojáci založili požár, který způsobil obrovské škody.
Když se Pupienus za jásotu davů z vítězství, vrátil do hlavního města, Balbinus dobře věděl, že on naopak utrpěl vážnou ztrátu prestiže. Oba se však snažili dávat najevo, jak spolu stále dobře vycházejí. Mince, na které si podávají ruce, měla znamenat jejich společnou vládu a demonstrovat jejich osobní přátelství. Z jejich ujišťování stále více zaznívala neupřímnost, jejich vztahy se zhoršovaly.
Neshody snad mohl ještě urovnat společný úkol zahnat vnějšího nepřítele. Balbinus měl vytáhnout proti Gótům, kteří překročili Dunaj a Pupienus měl zamířit proti Peršanům. Pretoriáni ale rozhodli jinak. Obávali se, že by je mohla nahradit Pupienova tělesná stráž a tak poskočení kapitolských her vyrazili k paláci a napadli ho.
Rozpory mezi oběma vládci se vyhrotily: Balbinus nechtěl svolit, aby jim přišli na pomoc Germáni, protože se bál, že by se mohli postavit na Pupienovu stranu a vyřadit ho z boje. Dohadoval se tedy s Pupienem, pretoriáni je napadli, strhali z nich šaty, vláčeli je ulicemi ke svému táboru a cestou je surově bili. Když se doslechli, že císařům je nablízku pomoc, raději je zabili.
Vláda těchto císařů trvala devadesát devět dnů.
Balbinus byl údajně upřímnější a otevřenější, než jeho spoluvládce. Také se dříve osvědčil jako schopný správce provincie. Měl hladkou tvář a těžký podbradek. ´Mohl se chlubit literárním a řečnickým nadáním, ale také aristokratickými zálibami ve víně a jídle, milostnými vztahy a elegantním oblečením.
Balbinus byl patricijského stavu, protože kněžské kolegium Saliů, jehož se stal členem, bylo vyhrazeno mužům tohoto postavení.
V roce 203 a 213 se stal Balbinus konzulem. Byl také správcem v Asii a v Africe.
Senát se přihlásil ke vzpouře Gordiana I.a Gordiana II.proti Maximinovi a když byla oznámena jejich smrt, už nemohl couvnout. Po tom co senát Gordiany uznal, ustanovil dvacetičlenný výbor pro dohled nad bezpečností Itálie a dva z výboru povýšili na budoucí Augusty. Jedním byl Balbinus a druhým Pupienus.
Postavení těchto dvou císařů představovalo v dějinách Říma nový prvek. Kdykoliv vládli dříve dva panovníci, jeden byl vždy nadřazen druhému a jen on se stal nejvyšším pontifikem. V případě těchto dvou panovníků neměl ani jeden vyšší postavení.
Úzký vztah císařů k senátu, který je jmenoval, se projevil i v zachování výboru dvaceti a také nově vydané mince pozdravily císaře jako „ Otce senátu“.
Vládu obou císařů ale v Římě přivítaly vážné nepokoje a to hlavně proto, že Pupienus byl neoblíbený. Spoluvládci se tedy rozhodli, že zdůrazní svou politickou spojitost s nedávno zesnulými Gordiany. Nejprve oznámili jejich deifikaci a poté povýšili Marka Antonia Gordiana / III./, vnuka Gordiana I. a synovce Gordiana II. na Caesara. Tímto krokem si slibovali volně nakládat s jeho rodinným majetkem.
Teď bylo nutné se vypořádat s Maximinem, s jeho hrozícím vpádem do Itálie.
Balbinus zůstal v Římě a Pupienus se vydal na sever poloostrova, aby shromáždil vojsko. Oběma císařům v té době pomohla náhoda: bývalí konzulové úspěšně odrazili Maximina a on i jeho syn byli nakonec zabiti vlastními vojáky, které nezdar od dalšího boje odradil. Obyvatelé Aquileie vyvěsili portréty Balbina, Pupiena a Gordiana III. na hradby a spolu s obyvatelstvem jim vzdali čest.
Zanedlouho vyslali poražení své zástupce, aby vyslovili loajalitu Pupienovi.Mezitím se Balbinus potýkal v hlavním městě s vážnými potížemi. Problémy nastaly, když dva senátoři Gallicanus a Maecenas zařídili, aby pretoriánští gardisté, kteří pronikli do budovy, byli přepadeni a zabiti. To rozzuřilo ostatní členy gardy, kteří těžce nesli, že jim vládnou muži jmenovaní senátem.
Vypukly boje. Balbinus vydal v Římě edikt, kterým se snažil lid uklidnit, a pretoriánům slíbil amnestii. Nikdo mu však nenaslouchal a vojáci založili požár, který způsobil obrovské škody.
Když se Pupienus za jásotu davů z vítězství, vrátil do hlavního města, Balbinus dobře věděl, že on naopak utrpěl vážnou ztrátu prestiže. Oba se však snažili dávat najevo, jak spolu stále dobře vycházejí. Mince, na které si podávají ruce, měla znamenat jejich společnou vládu a demonstrovat jejich osobní přátelství. Z jejich ujišťování stále více zaznívala neupřímnost, jejich vztahy se zhoršovaly.
Neshody snad mohl ještě urovnat společný úkol zahnat vnějšího nepřítele. Balbinus měl vytáhnout proti Gótům, kteří překročili Dunaj a Pupienus měl zamířit proti Peršanům. Pretoriáni ale rozhodli jinak. Obávali se, že by je mohla nahradit Pupienova tělesná stráž a tak poskočení kapitolských her vyrazili k paláci a napadli ho.
Rozpory mezi oběma vládci se vyhrotily: Balbinus nechtěl svolit, aby jim přišli na pomoc Germáni, protože se bál, že by se mohli postavit na Pupienovu stranu a vyřadit ho z boje. Dohadoval se tedy s Pupienem, pretoriáni je napadli, strhali z nich šaty, vláčeli je ulicemi ke svému táboru a cestou je surově bili. Když se doslechli, že císařům je nablízku pomoc, raději je zabili.
Vláda těchto císařů trvala devadesát devět dnů.
Balbinus byl údajně upřímnější a otevřenější, než jeho spoluvládce. Také se dříve osvědčil jako schopný správce provincie. Měl hladkou tvář a těžký podbradek. ´Mohl se chlubit literárním a řečnickým nadáním, ale také aristokratickými zálibami ve víně a jídle, milostnými vztahy a elegantním oblečením.