Didius Julianus

Rádius Julianus / Marcus Rádius Severu Julianus/, římský císař, se narodil v roce 133 v Mediolanu / Milán/. Pocházel z nejvýznamnějších rodin: jeho matka, původem ze severní Afriky, byla blízkou příbuznou Salvia Juliana, vynikajícího právníka období vlády císařeHadriana.

Rádius byl vychován v domě Domitie Lucilly, matky Marka Aurelia. Poté nastoupil na dlouhou a skvělou životní dráhu ve vojenské a veřejné službě- V roce 162 se stal prétorem, později velitelem legie v Mohuči v letech 170-75 místodržícím Belgické Galie. V té době byl obviněn, že se v roce 182 společně se svým příbuzným účastnil spiknutí s cílem zabít císaře Commoda. Byl zproštěn obžaloby a jmenován konzulem.

Poté se Rádius vrátil do Říma a po krátké vládě a zavraždění Petrinaxe se rozhodl, že se pokusí získat trůn pro sebe. Měl ale soupeře, Tita Flavia Sulpiciana, tchána předešlého císaře.

Didius údajně shromažďoval peníze a marnotratně je rozhazoval. Nemohl se dočkat státního převratu. Když se doslechl o Pertinaxově smrti, spěchal do vojenského tábora, postavil se u jeho brány před ohrazením a dělal vojáků finanční nabídky za císařský trůn. Poté došlo ke krajně hanebnému obchodu, zcela nedůstojnému Říma.

Jako na nějaké trhu nebo v aukční síni se hlavní město i celá říše staly předmětem dražby. Prodávali ti, kteří sprovodili ze světa předešlého císaře a možnými kupci se stali Sulpicianus a Didius Julianus. To se předháněli, kdo nabídne víc. Postupně se jejich částky vyšplhaly na dvacet tisíc sestertii pro každého vojáka. Sulpiciaus mohl vyhrát, protože byl uvnitř tábora, zastával úřad městského prefekta a navíc uvedl sumu dvacet tisíc jako první, nebýt toho, že Didius svou nabídku zdvihl o pět tisíc, hlasitě tuto částku vyvolával a zároveň ukazoval na prstech. A tak vojáci, kteří byli tak ohromným množstvím peněz uchvácení a zároveň se obávali, že by se Sulpicianus mohl pomstít za smrt Pertinaxe, prohlásili Didiuse císařem.

Touto ostudnou dražbou byla pověst pretoriánů poprvé těžce poškozena: neodolali nenasytné a hanebné chtivosti po penězích a naučili se pohrdat posvátností císaře.
Didius nakonec nabídl dvacet pět tisíc sesterciů na hlavu a vyplatil třicet tisíc. Tak nedůstojný postup, jakým se dva sokové ucházeli o trůn vyšší nabídkou, zapůsobil žalostným dojmem a v armádách na hranicích oživil soutěživou myšlenku, že císaři by mohli být stejně dobře vybíráni mimo hlavní město.

Pretoriánský oddíl uvedl Nového císaře do budovy senátu, kde vystrašení členové volbu gardy potvrdili. Didius prohlásil, že si přeje uctít památku císaře Commoda, a v důsledku toho dal popravit Laeta, pretoriánského prefekta, který měl v jeho vraždě prsty.

Didius byl prohlášen „ Otcem vlasti“, jeho povýšení na císařský trůn ale okamžitě vyvolalo rozhořčení mezi prostými obyvateli hlavního města, kteří ho hned následujícího dne po nástupu na trůn napadli výhružkami.

Didius Julianus se pokusil přeměnit Řím ve vojenský tábor výstavbou opevnění a hradeb, zmobilizoval i slony z cirkusu v naději, že to mezi Severovými dunajskými legionáři vyvolá paniku. K tomu, aby se aktivně postavil na odpor, mu ale chyběly schopnosti. Pretoriáni byli nespokojení, protože se mu nakonec nepodařilo vyplatit částku, kterou za císařství nabídl, a nynější opožděné rozdělování peněz na ně velký dojem neudělalo.

Námořníci, které Didius povolal z Misena, byli nedisciplinovaní a k ničemu. Severa označil Didius za veřejného nepřítele, když chtěl, aby si dunajští vojáci připomněli slib věrnosti, mnozí z nich raději dezertovali.

Císař poté žádal senát, aby Severa prohlásili za spolucísaře, ten když tento návrh uslyšel, odmítl ho a dal posla, který mu ho doručil, zabít. Císař zaslal gardistům vzkaz, že je nechá naživu, pokud vydají Pertinaxovy vrahy. Jeho návrh měl příznivý ohlas a vojáci přešli na jeho stranu. Jeden z konzulů se dověděl, co provedli, svolal zasedání senátu, který Didiuse sesadil a císařem prohlásil Severa. Didius učinil zoufalý pokus získat stařičkého Tiberia Claudia Pompeiana za svého spoluvládce, ale když i tento návrh padl, uchýlil se v doprovodu svého zetě Repentina do paláce. Nepřátelští senátoři vpustili do paláce jednoho z vojáků a ten 1. června 193 císaře zavraždil. Severus předal jeho tělo manželce a dceři, která však přišla o titul Augusta i o své dědictví.

Nápadným rysem vlády Didiuse Juliana bylo trvale pozorné a úslužné chování, kterým se ucházel o přízeň členů senátu i dalších vlivných osobností, bavil se a žertoval s nimi a organizoval jednu hostinu za druhou. Bohužel dovolil, aby velké množství pravomocí přešlo do rukou jemu podřízených úředníků.

Narození: 133 , Mediolan / Milán/
Úmrtí: 1. 6. 193  ve věku 60 let, Řím †

0 se líbí, 0 se nelíbí