Geta, římský císař spoluvládce, se narodil v roce 189. Byl mladším synem Septima Severa a Julie Domny.

V roce 197 doprovázel svého otce, matku a staršího bratra Caracallu do parthské války. Rok na to obdržel titul Caesar a Caracalla se v té době stal Augustem.
V letech 199-202 hodně cestoval, nejprve na východ a potom do Thrákie, Poesie a Panonie. Roky 203 a 204 prožil se svým otcem a bratrem v rodné severní Africe. V roce 205 získal spolu se svým bratrem úřad konzula, tehdy už ale mezi nimi panovaly nepřátelské vztahy.

Caracallův tchán se snažil udržet vzájemnou nenávist obou bratrů v patřičných mezích, ale po jeho vraždě se už oba mladíci nezastavili před ničím. Znásilňovali ženy a zneužívali chlapce, zpronevěřili peníze a za své oblíbené společníky si vybrali gladiátory a závodníky na vozech. Nakonec se bratři proti sobě postavili v jakémsi závodě se spřežením poníků a hnali se kupředu s takovou rivalitou, že Caracalla vypadl ze svého dvoukolového vozu a zlomil si nohu.

Severu své syny přiměl v naději, že se smíří, aby s ním strávili nějaký čas v Kampánii. Za stejným účelem byli oba bratři v roce 208 jmenováni spolukonzuly. Ve stejném roce odjeli s rodiči do Británie. Geta zůstal s matkou v Yorku a v roce 209 převzal správu britských provincií a k ostatním císařským titulům získal také hodnost Augusta – jedenáct let p Caracallovi, který byl pouze o rok starší než on.

Severus před svou smrtí naléhal na syny, aby se usmířili. Když se po jeho smrti stali spolucísaři, neměla jeho prosba sebemenší naději na vyslyšení. Jejich vztahy se nadále zhoršovaly a iniciativu převzal Caracalla, který neústupně jednal bez ohledu na svého bratra. Uzavřel mír s Kaledonci, aby se mohl vrátit do Říma a své postavení upevnit. Zároveň se zbavil Severových poradců, kteří by z úcty k přání předešlého císaře, poskytli Getovi podporu. Stejný názor by měla také armáda, hlavně proto, že se Geta fyzicky podobal svému otci.

Nepřátelství obou bratrů došlo tak daleko, že spolu odmítali jíst ve stejném hostinci, protože se báli otravy. Oba pospíchali do Říma, kde se cítili bezpečnější. Po příjezdu do hlavního města a po slavnostním pohřbu si každý zvolil jinou část paláce, kde žili pod silnou vojenskou ochranou.

Geta měl převzít správu Asie a Caracalla Evropy. Jejich matka ale s touto myšlenkou nesouhlasila a prohlásila: „Říši si rozdělit můžete, ale nemůžete si rozdělit svou matku“. Plán mohl nabídnout alespoň dočasné řešení, ale Domna se obávala, že tím utrpí její vliv.

Caracalla se snažil zavraždit svého bratra na slavnosti Saturnálií, to se mu ale nezdařilo, protože jeho úmysl vyšel najevo. Geta posílil svou ochranu, vojáci u něj drželi stráž ve dne v noci a tak Caracalla zvolil jinou taktiku. Navrhl matce, aby je oba bez doprovodu pozvala k sobě, kde by se pokusili usmířit. Když Geta v prosinci vstoupil do místnosti, vtrhla tam skupina setníků a Getu zabila. Ihned po činu Caracalla prohlásil, že jeho bratr chystal spiknutí s cílem ho zabít a zajistil si podporu pretoriánské gardy i senátu.

Historikové popisují Getu jako muže zdvořilého vystupování a klidné povahy, což se o Caracallovi říct nedalo. Geta měl zvučný hlas, ale zadrhával, velmi rád se vkusně oblékal a otec se mu zato smál. I když byl mladý, považovali ho za dobrého společníka. Při studiu se soustřeďoval na staré autory.

Getův pohřeb se konal s větší okázalostí, než by se čekalo u člověka zabitého vlastním bratrem.