Gordianus III.

Gordianus III., římský císař, se narodil v roce 225. Jeho matka byla dcerou Gordiana I.a sestrou Gordiana II.

Když Gordianové v roce 238 zemřeli, jejich nástupci Balbinus aPupienuspovýšili Gordiana III. na Caesara. Chtěli tím v kritické chvíli zadržet nepřátelsky naladěné vzbouřence a také proto, že chtěli mít možnost nakládat s velkým bohatstvím rodiny Gordianů.

Po smrti Balbinuse a Pupienuse dosadili téhož roku vojáci Gordiana III. na trůn. Zpočátku zůstala nová vláda pod dohledem senátu, musela jednat s vojáky opatrně, protože právě oni vyhlásili Gordiana císařem a stále ho považovali za svého chráněnce.

Nový císař si troufl rozpustit legii, která podporovala Capellianův úspěšný pokus o svržení jeho dědečka a strýce. Jejich památka se úzkostlivě ctila s oddaností, která mladému císaři vynesla označení „ Pius“. Jeho tvrdý útok proti africké legii ale přešel v nebezpečnou situaci – tato provincie zůstala bez vojska.

Už za vlády Balbina a Pupiena vtrhli Gótové do Dolní Poesie a vydrancovali Istrus / Istria/, dánský kmen Kaprů nekročil Dunaj na západě. V této situaci zasáhl správce Dolní Poesie Manophilus s mohutným vojskem a nabídl Gótům každoroční peněžitý příspěvek. To je pohnulo k tomu, vydat zajatce.

Bronzové mince vydané v roce 239 v Horní Poesii znamenaly začátek nové éry provincie, protože vypovídají o obecném plánu reorganizace v celém regionu včetně posílení obrany.

V roce 241 se celkový ráz vlády změnil, když pretoriánská prefektura přešla do rukou muže, který si rychle získal vliv Gordiana III. Tím mužem byl Gaius Furius Sabinus Aquila Timesitheus. Byl to vzdělaný a výřečný muž, který se vypracoval přes hodnost centuriona do jezdeckého stavu. V jednotlivých vládách zastával význačné úřady a úspěšně přestál časté změny režimu.

Gordianus III. jmenoval do funkce pretoriánského prefekta Timesithea a oženil se s jeho dcerou Tranquillinou. Tento sňatek oslavil ražbou peněz s jejím portrétem.

Bylo štěstím, že Gordianus, ještě ne dvacetiletý vložil správu země do rukou Timesithea, který byl velmi schopným mužem. Právě během jeho vlády se poprvé ukázalo, jaké břemeno představovali Peršané, břemeno, které od té doby spočívalo na bedrech římské armády. Do jejich čela byl zvolen Sapor. Po Hanibalovi byl Sapor nejnebezpečnějším nepřítelem, kterému museli Římané čelit. Napadl Sýrii a ohrožoval Antiochii.

Římané nebyli schopni okamžitě reagovat, protože museli nejdříve zajistit dunajskou hranici. Na jaře 243 ale byla hlavní římská armáda připravena s podporou loďstva vyrazit na východ. Pod vedením Timesithea se podařilo osvobodit Antiochii, Karrhy a Nisibis se vrátili Římanům a perská armáda se dala na ústup.

Mladý císař chtěl ve vítězném tažení pokračovat a postupovat dál na perské hlavní město Ktesifon. Plán však musel odložit, protože Timesitheus onemocněl a v zimě 243 zemřel. Císař zvolil na místo prefekta Philippus Arabs. Jeho zvolení nebylo šťastnou volbou. Ten chtěl mít pro sebe nejen prefekturu, ale usiloval i o císařský trůn a popouzel vojáky proti Gordianovi. Podle jedné zprávy císař nabídl svou rezignaci a byl ochoten stát se Philippovým Caesarem nebo přijmout jiné podřízené místo.
Philips nechal rozhodnutí na vojsku a to prohlásilo, že potřebují za panovníka dospělého muže a ne dítě.

25. února 244 zemřel Gordianus III. u Zaithy na Eufratu. Když senát dostal zprávu o jeho přirozené smrti, dal na místě jeho skonu postavit na jeho počest kenotaf. Je ale velmi pravděpodobné, že Philippus dal Gordiana zavraždit.

Gordianus zdědil říši ve špatném stavu a snažil se situaci zlepšit. Jeho provinční politika sledovala správné cíle. Nařízení vydané v roce 238 přikazuje místodržícím, aby zajistili, že se nestane nic, co by nebylo v souladu s normami doby.

Vojenští soudci nesměli bezdůvodně rozhodovat v civilních sporech a byla přijata opatřen zabraňující, aby se zákon vykládal příliš volně ve prospěch státních úředníků.

Lid si stěžoval císaři na vojáky a jiné představitele Říma, kteří od něj tvrdě vyžadoval ubytování a stravu zdarma. Vesničané podali petici a doufali, že by jejich naléhavé prosbě mohlo dostat zvláštní pozornosti. Mluvčí Gordiana III. ale odpověděl, že musejí ventilovat svou stížnost obvyklým a řádným postupem – takže putovala zbytečnou cestou jako jiné žádosti v tomto období všeobecného útisku a přílišného daňového zatížení.

O povaze Gordiana III. toho mnoho nevíme. Podle historických zpráv to byl lehkomyslný mladík, hezký , sympatický, ke každému přívětivý, veselý, vynikající v literatuře. K vládnutí měl všechny předpoklady kromě věku. Miloval ho lid, senát i vojsko tak, jako žádného jiného vladaře před ním.

Narození: 225 , Řím
Úmrtí: 25. 2. 244  ve věku 19 let, Zaitha u Eufratu †

0 se líbí, 0 se nelíbí