Guta Habsburská přivedla jako první manželka krále Václava II. na český trůn poprvé habsburský rod.

Narodila se 13. března 1271 jak odcera pouhého habsburského hraběte Rudolfa a jeho první manželky Gertrudy z Hohenbergu. Vzestup jejího otce, jenž byl počátkem října 1273 zvolen německým králem, znamenal pro malou princeznu naději přivdat se do panovnického rodu. Volba nakonec padla na Přemyslovce na syna Přemysla Otakara II. Václava. Královna Guta se stala exponentkou habsburské rodinné politiky na českém dvoře a dokázala svým vlivem zaměřit Václavovu expanzivní politiku na Slezsko a Polsko. Pravděpodobně díky úsilí mladé královny přišel o dominantní postavení na pražském dvoře druhý manžel Václavovi matky Záviš z Falkenštejna, jehož Gutina netajená nenávist přivedla po smrti královny Kunhuty až pod katův meč. Královna dokázala svého muže ovládnout čistě ženskými zbraněmi. Díky tomu se jim za devět let společného života narodilo deset dětí, přičemž ovšem rodiče přežil pouze syn Václav a dcery Anna, Eliška a Markéta. První dvě se později staly českými královnami. Gutin přichod na český dvůr znamenal také jeho proměnu v duchu německých dvorských zvyků. Nejvýznamnějším z nich se stala přítomnost rytířů různých řádů, kteří otvírali nové obzory také české šlechtě. Guta tak pokračovala v cestě započaté královnou Kunhutou Štaufskou, díky čemuž se Praha pozvolna proměňoala na jedno ze středoevropských kulturních center. Královna také dokázala přimět ke smíru a spolupráci svého manžela Václava II. a bratra Albrechta, védovu rakouského. Albrechtovi toto spojenectví přineslo německou královskou korunu, Václavovi pak volné ruce k expanzi do Polska.

Vypětí z neustálých porodů však Gutu vyčerpalo. Zemřela v Praze 18. června 1297 v šestinedělí po porodu dcery Guty, pouhé dva týdny poté, co byla korunována na českou královnu.