Harry S. Truman

Harry S. Truman (8. května 1884 Lamar, Missoury – 26. prosince 1972 Kansas City, Missoury) byl 34. viceprezidentem a 33. prezidentem Spojených států amerických v letech 1945–1953. Do úřadu nastoupil v dubnu 1945 po smrti Franklin D. Rosevelta.

V době, kdy zastával prezidentský úřad, došlo k množství zásadních událostí. Těsně po nástupu, v srpnu 1945 dopadla na Hirošimu první atomová bomba, v letech 1945–47 začala studená válka a byl to Truman, kdo Trumanovou doktrínou vytyčil základní postoj USA vůči rozpínání komunismu. USA se aktivně podílely na hospodářské obnově Evropy Marshallovým plánem a zároveň z Evropy stahovaly americké jednotky. V roce 1945 vznikla Organizace spojených národů, Spojené státy prošly v letech 1947–1955 obdobím panického strachu z komunismu, období tzv. red scare (rudá hrozba).

Truman pocházel ze střední vrstvy a v mládí prošel na rozdíl od Roosevelta strázněmi běžného Američana. Po celou kariéru si uchoval lidovou image a přes počáteční nedůvěru v jeho schopnosti (tisk ho nazýval "malým mužem z Missoury") si dokázal získat respekt a pověst silného a rozhodného státníka. Byla pro něj ať již na postu soudce nebo prezidenta typická také velká píle a zodpovědnost, kterou vůči své práci pociťoval.

"The Buck stops here"
Slavný nápis, který stál na stole v jeho pracovně v doslovném překladu znamená "Tady končí dolar" a vztahuje se k tradičnímu americkému rčení "pass the buck" (předat dolar) ve smyslu převést na někoho dalšího zodpovědnost. Nápis tedy svým významem odkazuje na nejvyšší zodpovědnost, kterou má prezident ve svém úřadu, a kterou si Truman silně uvědomoval.

Střední iniciála S.
Truman neměl střední jméno, ale pouze střední iniciálu. V jižních státech toto byla běžná praxe. Sám Truman se vyjádřil, že S. má být kompromisem mezi jmény jeho dědů: Anderson Shipp Trumanem a Solomon Youngem. Určitou dobu existovala kontroverze, jestli užívat S s tečkou či bez tečky, kterou asi jako vtip začal sám Truman, když v roce 1962 řekl jednomu reportérovi, že S je jméno a ne zkratka. Sám ovšem v podpisu používal variantu s tečkou a ta je dnes považována za závaznou.

Dětství a mládí
Harry S. Truman se narodil 8. května 1884 v Lamaru, ve státě Missoury jako nejstarší dítě Johna Andersona Trumana a Marthy Elleny Young Trumanové. K němu brzy přibyl mladší bratr John Vivian (1886–1965) a později i sestra Mary Jane Truman (1889–1978). V šesti letech se Trumanova rodina přestěhovala do Independence, také v Missoury a zde strávil Truman hlavní formativní léta svého mládí. V roce 1901 ukončil střední školu (byl posledním prezidentem, který nezískal univerzitní vzdělání) a prošel několika úřednickými zaměstnáními než se konečně rozhodl stát farmářem. V letech 1906–1916 tedy nepříliš úspěšně farmařil.

Po vstupu USA do války dobrovolně narukoval do Národní gardy a byl odvelen jako důstojník do Francie. Již v době výcviku ve Fort Sill, blízko Lawtonu v Oklahomě vedl táborovou kantýnu, což mu umožnilo se setkat s některými lidmi, kteří později ovlivnili jeho politickou kariéru. Jedním z nich byl i Thomas Joseph (T.J.) Pendergast, politik z Kansas City.

Po konci války se Truman vrátil do Independence, kde se 28. června 1919 oženil s Bess Wallacovou. S ní měl jednu dceru, Margareth (narozena 24. února 1924). V té době také začal podnikat – otevřel si obchod s oblečením Truman & Jacobson (přítel z Francie) v Kansas City. V roce 1922 ovšem zkrachoval poté, co na trhu došlo ke snížení výkupní ceny pšenice, v jehož důsledku ztratil většinu zákazníků. Na počátku 20. let se také pokusil v Kansas City studovat práva na dnešní Missourské univerzitě, ale po dvou letech školu opustil.

Začátek politické kariéry
V roce 1922 byl Truman za pomoci Toma Pendergasta a jeho polomafiózního politického klanu demokratů zvolen soudcem krajského soudu ve volebním okrsku Jackson v Missoury, což byla pozice administrativní ne justiční (tu by zastávat nemohl). Přestože byl v roce 1924 ve volbách poražen, získal svou pozici zpět v roce 1926 a znovu byl zvolen i v roce 1930.

V roce 1924 přesvědčen svým přítelem zaplatil vstupní poplatek 10 dolarů a přidal se ke Ku Klux Klanu. Tento krátkodobý a zdá se, že z Trumanovy strany ryze formální incident se stal kontroverzní záležitostí a do dneška se spekuluje, co přesně se stalo a co Trumana ke vstupu, byť formálnímu do Ku Klux Klanu vedlo. V konečném výsledku však Truman vyšel z této epizody jako nepřítel Ku Klux Klanu a oni jej jako nepřítele také vnímali. Během Trumanova prezidentství tato animozita ještě vzrostla vzhledem k Trumanovu angažmá za rovnoprávné postavení černých Američanů.

V roce 1934 byl Truman vybrán klanem Pendergastů, aby se ucházel o senátní křeslo za stát Missoury. Kandidoval jako stoupenec New Dealu a prezidenta Franklina D. Roosevelta a byl zvolen. Jako senátor takřka bezvýhradně podporoval Roosevelta a stal se oblíbeným členem senátního klubu, jednou byl i zvolen jedním z nejlépe oblékaných senátorů.

Truman se stal velmi populárním, když jeho komise vyvolala skandál odhalením plýtvání ve vojenských složkách, způsobeným podvody a špatným managementem. Jeho kritika plýtvání a obhajoba návrhů na šetření z něj udělala jednoho z nejoblíbenějších politiků, což vedlo v roce 1944 k jeho výběru na post Rooseveltova viceprezidenta. Brzy po nástupu do úřadu, 12. dubna 1945 Roosevelt zemřel a Truman se stal jeho nástupcem.

První prezidentské období 1945–1948

Vztah k Sovětskému svazu
Hlavní sférou Trumanova zájmu se po nástupu do úřadu musela stát zahraniční politika. Jeho pozice nebyla jednoduchá, protože dosud se jako senátor i jako viceprezident zabýval hlavně vnitřní politikou. Roosevelt navíc neměl potřebu s ním projednávat věci týkající se zahraniční politiky. Truman tedy musel hned na začátku projít množství dokumentů, zjistit mnohé úplně nové skutečnosti (jaltská dohoda ohledně podmínek vstupu SSSR do války s Japonskem) a zároveň pracovat s lidmi, teré vybral Roosevelt a kteří stejně jako on věřili v politiku ústupků vůči SSSR (např. státní tajemník James Byrnes). Na straně spolupráce se SSSR za v podstatě jakoukoliv cenu byla i většina dobového amerického tisku a co hůře, i veřejnost (Gallupův průzkum v srpnu 1945 zjistil, že 54% veřejnosti věří v dobrou spolupráci se Sovětským svazem).

Pro období Trumanových začátků je typické, že vůbec poprvé se začalo naslouchat odborníkům na sovětskou politiku nebo historii. Příkladem může být přijetí a obecné uznání pravdivosti Kennanova dlouhého telegramu (jednalo se o telegram o 8 tisících slovech poslaný z Moskvy), který analyzoval na pozadí hlubokých znalostí sovětské reality a historie Stalinův projev z února 1946.

Truman v počátcích svého prezidentství navázal na Rooseveltovu zahraničně-politickou linii, ale velice brzy (již na konferenci v Postupimi) si uvědomil, že ve vztahu k SSSR se jedná o jednoproudou silnici, kde sovětský partner na spojenecké ústupky nereaguje stejnou mincí. Nicméně byl stejně jako nový britský ministerský předseda Attlee diplomatickým nováčkem a proto se Sovětům na konferenci podařilo dosáhnout v podstatě všeho, co žádali.

Během let 1945–1946 se Trumanův postoj vůči Sovětskému svazu změnil a to se odrazilo v návrhu Marshallova plánu, který sice nabízel hospodářskou pomoc i Sovětskému svazu, ale nikdo nevěřil ve Stalinovo přijetí (generál Marshall nahradil Jamese Byrnse v pozici státního tajemníka). Marshallův plán měl vytvořit a opravdu pomohl vytvořit ekonomickou a tedy i politicky silnou Evropu schopnou se postavit šíření komunismu. S podobným cílem byla deklarována 11. března 1947 v Kongresu Trumanova doktrína: "Jsem přesvědčen, že politika USA musí podporovat svobodné národy, které odolávají pokusům o podrobení ozbrojenými menšinami nebo vnějším nátlakem a jestliže ve své vůdcovské roli selžeme, můžeme ohrozit světový mír."

Vnitřní politika
V listopadu 1946 proběhly volby do Kongresu a republikánům se poprvé od 20. let podařilo získat většinu. Ve Sněmovně reprezentantů získali 55 křesel a několik křesel i v Senátu. Truman se do sporu s Kongresem dostal o rok později, kdy se pokusil zamezit snížení daní. Nakonec v roce 1948 došlo k mírnému snížení i přes jeho veto, ale dlouho netrvalo. V roce 1950 začala válka v Koreji a bylo nutno naložit velké množství prostředků na armádu, což vedlo k opětnému zvýšení daní.

Truman a otázka lidských práv
V roce 1946 byly u Moore´s Ford Bridge ve Waltonském hrabství ve státě Georgia zlynčováni 2 mladí černoši a 2 černosky. Tato událost se stala podnětem k větší pozornosti v problematice lidských práv a ustanovení Trumanovy komise pro občanská práva. V roce 1947 Trumanova administrativa vydala zprávu "To secure these rights", která obhajovala reformu zákonů týkajících se porušování lidských svobod a proti lynčování navrhovala vytvořit federální zákon. V roce 1948 pod Trumanovým tlakem Kongres navrhl vytvoření řady federálních úřadů, které se měly věnovat např. odstranění překážek, které byly kladeny účasti černochů ve volbách, stejným zaměstnavatelským právům nebo odstranění zvláštních oddělení ve veřejné dopravě. Toto vyvolalo četnou kritiku z řad demokratů v jižanských státech, ale Truman odmítl uzavírat kompromisy a v červenci 1948 vydal Executive Order 9981, který zajišťoval rovnost zacházení a šancí lidem všech ras ve vojenských složkách a na jeho provedení založil zvláštní výbor.

Prezidentské volby v roce 1948 a Fair Deal
V roce 1948 se konaly nové prezidentské volby, Truman se plně identifikoval s demokraty a tradicí New Dealu tím, že prosazoval zdravotní pojištění a zrušení Taft-Hartleyho zákona (Taft-Hartley Act). V rámci svého vnitropolitického programu, který nazýval Fair Deal usiloval o plnou zaměstnanost, zvýšení minimálních mezd, daňovou reformu, záruky farmářům a federální program rekonstrukce zchátralých čtvrtí chudiny. Během volební kampaně se všeobecně předpokládalo, že prohraje. Jeho aktivita během kampaně byla maximální a důležitě se mu podařilo získat podporu farmářů ze západu a Středozápadu. Tím dokázal k všeobecnému překvapení porazit hlavního protikandidáta Thomase E. Deweyho. Demokraté také opět získali převahu i v obou komorách Kongresu.

Druhé prezidentské období 1948–1951

Vnitřní politika
Truman byl sice zvolen prezidentem, jeho pozice ve straně ani na politické scéně ale nebyla jednoduchá. Byl tiskem neustále napadán kvůli mrhání peněz na sociální programy i pomoc cizím zemím. Brzy po svém zvolení představil svůj Fair Deal, ale program nebyl dobře přijat a prošla jenom menší část navrhovaných zákonů. V únoru 1950 republikánský senátor za stát Wisconsin Joseph McCarthy prohlásil, že má důkazy o komunistických agentech ve státních úřadech. Ne náhodou se toto obvinění objevilo několik měsíců po první zkoušce sovětské atomové bomby v září 1949, která přišla o pět let dříve, než očekávali američtí experti. McCarthy stál i za návrhem zákona, podle kterého mělo dojít k registraci všech komunistů a začal bezhlavě obviňovat i lidi na velmi vysokých postech, proti kterým neměl vlastně žádné důkazy. Truman považoval zákon, který omezoval občanské svobody a práva za nešťastné a jeho přijetí se bránil. Osobně se v obecné atmosféře paniky a strachu postavil za některé obviněné. O McCarthym se vyjádřil, že "je nejlepší investicí Kremlu ve Spojených státech".

První berlínská krize
Zkouškou spojenecké pevnosti se ukázala první blokáda Berlína od června 1948 do května 1949, kde Truman od počátku zastával pevné stanovisko neustoupit sovětským požadavkům a to i přes francouzsko-britské snahy i snahy amerických generálů o ústupky vůči Sovětům. Byl přesvědčen, že kdyby spojenci odešli z Berlína, "ztratili by vše, zač bojovali". Truman také nařídil, aby byly do Německa přesunuty dvě eskadry B-29, které byly od Hirošimy a Nagasaki v obecném povědomí známé jako atomové bombardéry. (Bomby ale zůstaly v USA, přítomnost bombardérů měla sloužit jako hrozba připravenosti použít nejsilnější zbraň).

Korejská válka
V červnu 1950 severokorejská armáda napadla Jižní Koreu. OSN reagovala vysláním vojenských sil (s většinovým podílem americké armády), vedením byl pověřen veřejností velmi oblíbený generál Douglas McArthur, jehož popularita ještě vzrostla odvážným a vpravdě geniálním strategickým tahem – vyloděním vojsk u Inčchonu v září 1950, kterým odřízl část severokorejské armády a umožnil vítězství v počáteční fázi války. McArthur se s Trumanem dostal do sporu ohledně užití atomové bomby v Koreji pro které se silně zasazoval. Spor vyostřila i McArthurova snaha po intervenci čínských jednotek přenést válečné operace i do samotné Číny. Truman nesouhlasil, protože si uvědomoval fatálnost tohoto kroku a vydal rozkaz, aby vojenští velitelé nevystupovali před médii na vlastní pěst. Tento příkaz McArthur ignoroval, když v březnu 1951 vydal deklaraci, kde ve jménu Spojených států hrozil Pekingu rozšířením operací do čínského vnitrozemí. Vyostřená roztržka skončila odvolal McArthura odvoláním z pozice velitele vojenských akcí v Koreji a jeho nahrazením generálem Ridgwayem. Toto řešení Trumanově popularitě také nepomohlo (oproti zahraniční reakci, kde jeho rozhodnutí spojenci schválili) a klesala nadále, když se válka v Koreji přestala vyvíjet podle obecného očekávání.

Vztah k Izraeli
Truman byl stoupencem sionistického hnutí již v roce 1939 a stal se klíčovou postavou při vzniku izraelského státu v Palestině. Jeho vlivem se došla v roce 1947OSN k rozhodnutí vytvořit v Palestině dva státy. Když se z Palestiny začaly stahovat britské jednotky a arabské státy naopak začaly umísťovat své blízko hranic, dostal se Truman do sporu se státními úřady o dalším postupu. Nakonec Truman uznal existenci Izraele pouhých 11 minut poté, co byl vyhlášen.

Přestavba Bílého domu
Během svého prezidentství, narozdíl od ostatních prezidentů, Truman v Bílém domě strávil minimum času. Již v roce 1945 se ukázalo, že Bílému domu bezprostředně hrozí zhroucení vzhledem ke stavu zdiva a základů (kteréžto problémy mohly mít základ již z války v roce 1812, kdy vyhořel). Bílý dům se začal systematicky přestavovat, přibyla i notoricky známá část z fotografií – tzv. Trumanův balkón. Truman s rodinou zatím žil v Blair House ve Washingtonu. Během rekonstrukce strávil nějaký čas i v Little Torch Key ve Florida Key.

Občan Truman
Harry S. Truman v červenci 1965 při příležitost Johnsonova podepsání zákona o všeobecné zdravotní péči (Medicare Bill). Za Trumanovým křeslem stojí jeho manželka Bess.

V roce 1951 Kongres ratifikoval 22. doplněk ústavy, který nedovoloval prezidentům více jak dvě volební období. Tato novela se nevztahovala na Trumana, protože byl v době schválení prezidentem, ale ten se stáhnul z volební kampaně poté, co v primárkách v New Hampshiru ztratil ve prospěch Estes Kefauvera.

V roce 1953 se Truman vrátil do Independence, hodně psal (mimo jiné své paměti), přednášel a sbíral soukromé dary na vytvoření prezidentské knihovny, kterou poté daroval vládě (tato praxe byla převzata i jeho následovníky). Bylo také Trumanovou zásluhou, že nadále nejen členové Kongresu a federálních soudů, ale i členové ostatních federálních úřadů pobírali federální důchody.

V roce 1956 se svou ženou vyrazil na výlet do Evropy a stal se všude kam přijel senzací. Ve Velké Británii získal čestný titul Oxfordské univerzity. Naposledy se setkal se svým přítelem Winston Churchillem a po návratu domů podpořil demokratického kandidáta Adlai Stevensona během volební kampaně do prezidentského úřadu.

V roce 1964 spadl v koupelně a fyzicky se z následků nikdy plně nevzpamatoval. 5. prosince 1972 byl přijat do nemocnice v Kansas City pro srdeční slabost, špatnou funkci ledvin a zažívací problémy. Zemřel 26. prosince 1972 v 7:50 ráno ve věku 88 let. Byl pohřben u Trumanovy knihovny v Independence.

Narození: 8. 5. 1884 , Lamar, Missoury
Úmrtí: 26. 12. 1972  ve věku 88 let, Kansas City, Missoury †
Znamení: býk  
Výška: 173 cm

Více údajůMéně údajů

22 se líbí, 15 se nelíbí