Johannes, západořímský císař, byl státním úředníkem a později představeným kanceláře sboru konceptních úředníků císařské rady.

Johannes se zapsal do historie díky ochlazení vztahů mezi Honorem a jeho dříve milovanou nevlastní sestrou Gallou Placidií, která byla v roce 423 vykázána z Ravenny a spolu se svým čtyřletým synem, Valentinianem / III./ a dcerkou našla útočiště u východního vládce Theodosia II. v Konstantinopoli.

V jejich rozepři se nejvyšší vojenský velitel na západě Castius postavil proti Placidii a nyní byl odhodlán zabránit jí, aby se s rodinou vrátila do Itálie a prohlásila Valentinina císařem. Aby tomu předešel, uvedl v září 423 na trůn Johannese.

Johanes vydal po svém zvolení v Římě sérii bronzových mincí a zlaté mince dal razit v Ravenně. Byl na nich zobrazen on a Theodosius II. Johannes si tak chtěl zajistit přízeň východní vlády. To se mu ale nepodařilo.

Následovaly diplomatické kroky a intriky, na nichž se podíleli dva mladí vojenští velitelé, kteří měli v pozdějších letech sehrát důležitou roli.

Jeden z nich Bonifatius, velitel polní armády v Africe, poskytl Placidii finanční pomoc a přislíbil dodávky afrického obilí, aby ji podpořil, až se rozhodne znovu chopit moci.
Druhý generál Aetius souhlasil s povýšením Johanese, který ho jmenoval správcem císařského paláce.

Theodosiova vláda vypravovala armádu, aby sesadila Johanese ve prospěch Valentiniana III. Johanes vyslal Aetia, aby zajistil pomoc od jeho hunských přátel.

Invazní vojska z východního císařství vedená generálem Ardaburinem a jeho synem Asparem vyplula ze Salone, ale bouře lodě rozehnala a vyplavila na břeh poblíž Ravenny. Zde byl Ardaburin zajat Johanesovými přívrženci. Aspar se dostal až k Aquilei, ale Johanes, místo aby proti němu okamžitě vyrazil, rozhodl se zůstat na místě, dokud nepřijdou hunské posily, které jak doufal, přivede Aetius ze střední Evropy.

Ardaburius se během zajetí v Ravenně snažil zviklat loajalitu Johanesových důstojníků a také se mu podařilo propašovat Asparovi zprávu, ve které ho naléhavě žádal, aby v tažení pokračoval. Asparova vojska provedl bažinami kolem Ravenny pastýř a branami pak vstoupila do města, aniž by narazila na odpor. Johanes byl zadržen a oveden do Aquileie, kde ho Placidia odsoudila k smrti. Jeho věznitelé mu usekli pravou ruku, posadili ho na osla a předváděli v cirku. Pak ho v květnu nebo v červnu v roce 425 zabili.

Zákony přijaté za jeho vlády byly prohlášena za neplatné. Jako panovník prý projevoval umírněnost a laskavost, ale v Konstantinopoli vypukl jásot, když přišla zpráva o jeho pádu. Vládu Valentinianova a Theodosiova rodu přerušil pouze jeden a půl roku.