Nero, římský císař, se narodil v prosinci roku 37 v Antiu. Jeho původním jméno bylo Lucius Domitius Ahenobarbus. Nero byl synem Cnaeuse Domitiuse Ahenobarbuse a Agrippiny mladší.
Když byly Nerovi dva roky, poslal Gaius jeho matku do vyhnanství...
Životopis
Nero, římský císař, se narodil v prosinci roku 37 v Antiu. Jeho původním jméno bylo Lucius Domitius Ahenobarbus. Nero byl synem Cnaeuse Domitiuse Ahenobarbuse a Agrippiny mladší.
Když byly Nerovi dva roky, poslal Gaius jeho matku do vyhnanství a rok po smrti chlapcova otce se zmocnil jeho dědictví.
Claudius ale povolal Agrippinu zpátky a postaral se, aby její syn dostal dobré vzdělání. Po sňatku Agrippiny s císařem Claudiem v roce 49, se učitelem jejího syna stal vynikající filozof Lucius Annaeus Seneca.
Nero byl zasnouben s Claudiovou dcerou Octavií a o čtyři roky později se s ní oženil.
V roce 50 přemluvila Agrippina svého chotě, aby Nera adoptoval. Ten se tak stal prvním následníkem před císařovým mladším vlastní synem Britanikem a přijal jméno Nero Claudius Drusus Germanicus.
Po Claudiově smrti byly Britannikovy nároky prohlášeny za neplané a Agrippina získala trůn pro Nera.
Pro Nerovu nezletilost-nebylo mu ještě sedmnáct, spravovala říši jeho matka. Bylo to první období ženské vlády zdůrazněné ražbou mincí s hlavami Nerona a Agrippiny. Své moci využívala Agrippina k odstranění možných soků, hlavně Marka Junia Silana, který byl stejně jako Nero pravnukem císaře Augusta. Její dominantní vliv trval ale jen krátce. Už v roce 55 zaujal přední místo na mincích její syn.
Britannik při obědě v paláci zemřel – údajně ho zavraždil Neron. Grippinu to vyděsilo, chtěla si Britannika nechat v záloze pro případ, že by se její syn vzpouzel.
Moc Agrippiny skončila a život v císařství se uklidnil, nastalo období rozumné vlády. Zesnulý Claudius byl prohlášen za boha.
Nero se usilovně věnoval vladaření, hlavně soudním povinnostem, kde uplatnil užitečné a účelné nápady v procedurálních otázkách. Byl panovníkem s pokrokovými, liberálními názory. Pokusil se zrušit v celém císařství nepřímé daně, zrušit rozmístění pretoriánských stráží v cirkusech a v divadlech, zakázat zabíjení gladiátorů a odsouzených zločinců jako veřejnou podívanou. Toto vše se ukázalo jako neproveditelné zejména proto, že by došlo k velkému zvýšení daní přímých a také proto, že hádky a rvačky v aréně brzy přesáhly únosnou míru. I když tyto nápady nebyly naplněny, je jasné, že Nero nebyl nelidský.
Zklamán těmito nezdary, nedbal už tolik na úřední povinnosti a začal se stále více věnovat věcem, které ho skutečně zajímaly: koňské dostihy, zpěv, vystupování na divadle, tanec, skládání básní a sex.
Nero udržoval vztah s s bývalou otrokyní Akte. To se Agrippině nelíbilo a také nerada viděla Neronovo neřímské zaujetí pro umění a zženštělé řecké oblečení.
Když se Nero dověděl, jak ostře a jedovatě proti němu vystupuje, nechal ji zavraždit a prohlásil, že ho k tomu donutila plánovaným spiknutím proti němu. Velmi se mu ulevilo, když zjistil, že Agrippina nikomu nechybí.
V tomto období byly vydány nádherné mosazné mince, nejhezčí, jaké byly v římském světě vyrobeny. Některé z nich odkazovaly na císařovy zájmy – koně a divadlo.
Císař byl středního vzrůstu, kůži měl údajně skvrnitou a páchnoucí, vlasy nažloutlé, oči šedomodré a krátkozraké, šíji vypasenou, břicho vystouplé, nohy hubené. Měl velmi dobrou imunitu, vždy stonal jen velmi krátce.
Situace v Římě se začala měnit k horšímu. Došlo k velkému požáru, který připravil mnoho lidí o domov. Nero dal požár za vinu malé komunitě křesťanů a dal je zaživa upálit.
V předešlých letech dal Nero vybudovat jako své sídlo impozantní palác. Tato stavba měla nyní sloužit jen jako vstupní budova do nového mnohem rozsáhlejšího Zlatého paláce. Když byl tento palác dostavěn, císař prohlásil, že může konečně žít jako člověk.
Vztahy císaře a senátorské třídy se prudce zhoršovaly. Byl znovu zaveden zákon o velezradě a spousta podezřelých lidí byla odstraněna. I v dalších letech vláda vynášela rozsudky nad podezřelými osobami.
Po roce 67 přestaly legie uznával Nerovu svrchovanou moc. Císař nedokázal rychle reagovat. Gardisti vypověděli přísahu věrnosti. Když se Nero dozvěděl, že proti němu vystoupil i senát a odsoudil ho k trestu smrti, rozhodl se spáchat sebevraždu.
Když byly Nerovi dva roky, poslal Gaius jeho matku do vyhnanství a rok po smrti chlapcova otce se zmocnil jeho dědictví.
Claudius ale povolal Agrippinu zpátky a postaral se, aby její syn dostal dobré vzdělání. Po sňatku Agrippiny s císařem Claudiem v roce 49, se učitelem jejího syna stal vynikající filozof Lucius Annaeus Seneca.
Nero byl zasnouben s Claudiovou dcerou Octavií a o čtyři roky později se s ní oženil.
V roce 50 přemluvila Agrippina svého chotě, aby Nera adoptoval. Ten se tak stal prvním následníkem před císařovým mladším vlastní synem Britanikem a přijal jméno Nero Claudius Drusus Germanicus.
Po Claudiově smrti byly Britannikovy nároky prohlášeny za neplané a Agrippina získala trůn pro Nera.
Pro Nerovu nezletilost-nebylo mu ještě sedmnáct, spravovala říši jeho matka. Bylo to první období ženské vlády zdůrazněné ražbou mincí s hlavami Nerona a Agrippiny. Své moci využívala Agrippina k odstranění možných soků, hlavně Marka Junia Silana, který byl stejně jako Nero pravnukem císaře Augusta. Její dominantní vliv trval ale jen krátce. Už v roce 55 zaujal přední místo na mincích její syn.
Britannik při obědě v paláci zemřel – údajně ho zavraždil Neron. Grippinu to vyděsilo, chtěla si Britannika nechat v záloze pro případ, že by se její syn vzpouzel.
Moc Agrippiny skončila a život v císařství se uklidnil, nastalo období rozumné vlády. Zesnulý Claudius byl prohlášen za boha.
Nero se usilovně věnoval vladaření, hlavně soudním povinnostem, kde uplatnil užitečné a účelné nápady v procedurálních otázkách. Byl panovníkem s pokrokovými, liberálními názory. Pokusil se zrušit v celém císařství nepřímé daně, zrušit rozmístění pretoriánských stráží v cirkusech a v divadlech, zakázat zabíjení gladiátorů a odsouzených zločinců jako veřejnou podívanou. Toto vše se ukázalo jako neproveditelné zejména proto, že by došlo k velkému zvýšení daní přímých a také proto, že hádky a rvačky v aréně brzy přesáhly únosnou míru. I když tyto nápady nebyly naplněny, je jasné, že Nero nebyl nelidský.
Zklamán těmito nezdary, nedbal už tolik na úřední povinnosti a začal se stále více věnovat věcem, které ho skutečně zajímaly: koňské dostihy, zpěv, vystupování na divadle, tanec, skládání básní a sex.
Nero udržoval vztah s s bývalou otrokyní Akte. To se Agrippině nelíbilo a také nerada viděla Neronovo neřímské zaujetí pro umění a zženštělé řecké oblečení.
Když se Nero dověděl, jak ostře a jedovatě proti němu vystupuje, nechal ji zavraždit a prohlásil, že ho k tomu donutila plánovaným spiknutím proti němu. Velmi se mu ulevilo, když zjistil, že Agrippina nikomu nechybí.
V tomto období byly vydány nádherné mosazné mince, nejhezčí, jaké byly v římském světě vyrobeny. Některé z nich odkazovaly na císařovy zájmy – koně a divadlo.
Císař byl středního vzrůstu, kůži měl údajně skvrnitou a páchnoucí, vlasy nažloutlé, oči šedomodré a krátkozraké, šíji vypasenou, břicho vystouplé, nohy hubené. Měl velmi dobrou imunitu, vždy stonal jen velmi krátce.
Situace v Římě se začala měnit k horšímu. Došlo k velkému požáru, který připravil mnoho lidí o domov. Nero dal požár za vinu malé komunitě křesťanů a dal je zaživa upálit.
V předešlých letech dal Nero vybudovat jako své sídlo impozantní palác. Tato stavba měla nyní sloužit jen jako vstupní budova do nového mnohem rozsáhlejšího Zlatého paláce. Když byl tento palác dostavěn, císař prohlásil, že může konečně žít jako člověk.
Vztahy císaře a senátorské třídy se prudce zhoršovaly. Byl znovu zaveden zákon o velezradě a spousta podezřelých lidí byla odstraněna. I v dalších letech vláda vynášela rozsudky nad podezřelými osobami.
Po roce 67 přestaly legie uznával Nerovu svrchovanou moc. Císař nedokázal rychle reagovat. Gardisti vypověděli přísahu věrnosti. Když se Nero dozvěděl, že proti němu vystoupil i senát a odsoudil ho k trestu smrti, rozhodl se spáchat sebevraždu.