Pupienus, římský císař, byl spoluvládcem Balbina. Kdy se narodil nevíme. Na trůn údajně nastoupil v sedmdesáti čtyřech letech. Tvrzení, že byl na rozdíl od vznešeného Balbina nízkého původu, se nezakládá na pravdě. Oba pocházeli z vyšší...
Životopis
Pupienus, římský císař, byl spoluvládcem Balbina. Kdy se narodil nevíme. Na trůn údajně nastoupil v sedmdesáti čtyřech letech. Tvrzení, že byl na rozdíl od vznešeného Balbina nízkého původu, se nezakládá na pravdě. Oba pocházeli z vyšší společenské vrstvy. S největší pravděpodobností byl Pupienus z patricijského rodu, protože oba jeho synové měli vyšší hodnosti.
Tento císař zastával někdy dříve úřad místodržícího v Horní nebo dolní Germánii a také v Asii. Byl dvakrát konzulem asi v letech 217 a 234 a v třicátých letech se stal městským prefektem.
Stejně jako Balbinus i on zasedal ve výboru dvaceti, který byl ustaven, aby chránil Itálii před Maximinem I.
Pupienovo povýšení se nesetkalo s příznivým ohlasem, protože jako městský prefekt vystupoval velmi přísně. V důsledku toho se oba noví císaři museli obklopovat narychlo sehnanou stráží. Nutnost udržet veřejný klid a pořádek je vedla k tomu, že jmenovali mladého vnuka Gordiana I.Caesarem / Gordianus III./. Tímto uklidnili davy a mohli odejít do paláce.Pupienus měl za úkol zabránit Maximinově vpádu do Itálie, ale zastihla ho zpráva, že jeho nepřítel byl zabit i se svým synem a dědicem vlastními vojáky.
Pupienus se vítězně vrátil do Říma, kde ho uctíval lid i senát. To vzbudilo žárlivost a obavy v Balbinovi. Oba nadále dávali najevo své přátelství, i když už bylo jisté, že spolu nevycházejí. Neblaze se projevil negativní postoj pretoriánů vůči Pupenově osobní stráži, kterou podezírali, že chce převzít jejich úlohu. Pretoriánští vojáci tak násilím pronikli do paláce a oba vládce zabili.
Stejně jako Balbinus byl Pupienus zkušený organizátor a proto si ho senát vybral do čela proti Maximinovi I. O Pupienovi se říká, že byl přísný a tvrdý, ale spravedlivý.Měl vyhublý obličej s dlouhým nosem a s plnovousem. Je popisován jako muž podmračený a zasmušilý, pil střídmě a v milostných vztazích byl zdrženlivý. Nebyl ochoten uznávat jiné názory než své vlastní.
Organizační schopnosti Pupiena a Balbina se v našich literárních záznamech hodnotí vcelku příznivě. Jejich katastrofálně krátké panování, následující bezprostředně po stejně přechodné vládě Gordianů jednou provždy potvrdilo, že senát není schopen uspokojivě vybrat císaře. To dokázala do určité míry úspěšně jen armáda.
Tento císař zastával někdy dříve úřad místodržícího v Horní nebo dolní Germánii a také v Asii. Byl dvakrát konzulem asi v letech 217 a 234 a v třicátých letech se stal městským prefektem.
Stejně jako Balbinus i on zasedal ve výboru dvaceti, který byl ustaven, aby chránil Itálii před Maximinem I.
Pupienovo povýšení se nesetkalo s příznivým ohlasem, protože jako městský prefekt vystupoval velmi přísně. V důsledku toho se oba noví císaři museli obklopovat narychlo sehnanou stráží. Nutnost udržet veřejný klid a pořádek je vedla k tomu, že jmenovali mladého vnuka Gordiana I.Caesarem / Gordianus III./. Tímto uklidnili davy a mohli odejít do paláce.Pupienus měl za úkol zabránit Maximinově vpádu do Itálie, ale zastihla ho zpráva, že jeho nepřítel byl zabit i se svým synem a dědicem vlastními vojáky.
Pupienus se vítězně vrátil do Říma, kde ho uctíval lid i senát. To vzbudilo žárlivost a obavy v Balbinovi. Oba nadále dávali najevo své přátelství, i když už bylo jisté, že spolu nevycházejí. Neblaze se projevil negativní postoj pretoriánů vůči Pupenově osobní stráži, kterou podezírali, že chce převzít jejich úlohu. Pretoriánští vojáci tak násilím pronikli do paláce a oba vládce zabili.
Stejně jako Balbinus byl Pupienus zkušený organizátor a proto si ho senát vybral do čela proti Maximinovi I. O Pupienovi se říká, že byl přísný a tvrdý, ale spravedlivý.Měl vyhublý obličej s dlouhým nosem a s plnovousem. Je popisován jako muž podmračený a zasmušilý, pil střídmě a v milostných vztazích byl zdrženlivý. Nebyl ochoten uznávat jiné názory než své vlastní.
Organizační schopnosti Pupiena a Balbina se v našich literárních záznamech hodnotí vcelku příznivě. Jejich katastrofálně krátké panování, následující bezprostředně po stejně přechodné vládě Gordianů jednou provždy potvrdilo, že senát není schopen uspokojivě vybrat císaře. To dokázala do určité míry úspěšně jen armáda.