Quintillus / Marcus Aurelius/, římský císař byl bratr Claudia II.- Gothika a velitel jeho jednotek, které se soustředily u Aquileie, aby bránily severovýchodní Itálii proti vpádům Germánů.
Když dorazila zpráva o Claudiově smrti, byl Quintillus...
Životopis
Quintillus / Marcus Aurelius/, římský císař byl bratr Claudia II.- Gothika a velitel jeho jednotek, které se soustředily u Aquileie, aby bránily severovýchodní Itálii proti vpádům Germánů.
Když dorazila zpráva o Claudiově smrti, byl Quintillus zvolen císařem a to nejdříve jeho vojáky a později nadšeně i senátory. Ti se obávali, že Aurelianus, vrchní velitel vojsk na dolním Dunaji, která se jevil jako kandidát na trůn, by pro ně příliš pochopení neměl.
Quintilla přijali i v provinciích. Jeho jménem vydávali peníze v Římě , v Mediolanu / Miláně/, v Siscii / Sisak/ a Kyziku / Bal Kiz/ - ne však v Antiochii, nyní pod vládou Zenobie z Palmýry, která se rozhodla od císařství odtrhnout.
Na Quintillovu žádost přiznal senát jeho zemřelému bratrovi deifikaci. Císař velmi toužil po tom získat si přízeň mimořádně důležitých armád v Podunají, odkud sám pocházel. Nechal tedy na jejich počest razit mince.
Na balkánské poloostrově propukly nepokoje, Gótové se vraceli domů za Dunaj a měli v plánu vydrancovat města Anchialus a Nicopolis ad Istrum. Podařilo se je úspěšně zatlačit. Po tomto vítězství pokračoval Aurelianus v pochodu na Sirmium, kde ho zdejší posádka prohlásila císařem. On prohlásil, že ho Claudius chtěl prohlásit svým nástupcem. Jiné zdroje tvrdí, že Claudiovým nástupcem se měl stát Quintillus, který na rozdíl od Claudia nebyl bezdětný, měl dva syny.
Když se Quintillus dozvěděl, že byl Aurelianus prohlášen císařem, stál dosud s vojskem u Aquileie, protože se včas nestihl přesunout níže k Římu. Tím se dopustil chyby, protože pokud by byl v hlavním městě, mohl učinit opatření, aby svou vládu upevnil a to například obdarováním obyvatelstva, jak slíbil. Nějakou dobu se pokoušel Aurelianovi nároky zpochybňovat, když ho vojáci opustili, spáchal v březnu roku 270 sebevraždu.
Pověst tvrdí, že tento císař byl kladně hodnocen pro jeho mimořádnou mírnost a dvornost. Údajně se svými schopnostmi vyrovnal Claudiovi. Ve skutečnosti je zřejmé, že svými zkušenostmi, generálským uměním nemohl konkurovat inteligenci ani svého bratra ani Aureliana, před jehož odbojným postojem tak rychle kapituloval.
Když dorazila zpráva o Claudiově smrti, byl Quintillus zvolen císařem a to nejdříve jeho vojáky a později nadšeně i senátory. Ti se obávali, že Aurelianus, vrchní velitel vojsk na dolním Dunaji, která se jevil jako kandidát na trůn, by pro ně příliš pochopení neměl.
Quintilla přijali i v provinciích. Jeho jménem vydávali peníze v Římě , v Mediolanu / Miláně/, v Siscii / Sisak/ a Kyziku / Bal Kiz/ - ne však v Antiochii, nyní pod vládou Zenobie z Palmýry, která se rozhodla od císařství odtrhnout.
Na Quintillovu žádost přiznal senát jeho zemřelému bratrovi deifikaci. Císař velmi toužil po tom získat si přízeň mimořádně důležitých armád v Podunají, odkud sám pocházel. Nechal tedy na jejich počest razit mince.
Na balkánské poloostrově propukly nepokoje, Gótové se vraceli domů za Dunaj a měli v plánu vydrancovat města Anchialus a Nicopolis ad Istrum. Podařilo se je úspěšně zatlačit. Po tomto vítězství pokračoval Aurelianus v pochodu na Sirmium, kde ho zdejší posádka prohlásila císařem. On prohlásil, že ho Claudius chtěl prohlásit svým nástupcem. Jiné zdroje tvrdí, že Claudiovým nástupcem se měl stát Quintillus, který na rozdíl od Claudia nebyl bezdětný, měl dva syny.
Když se Quintillus dozvěděl, že byl Aurelianus prohlášen císařem, stál dosud s vojskem u Aquileie, protože se včas nestihl přesunout níže k Římu. Tím se dopustil chyby, protože pokud by byl v hlavním městě, mohl učinit opatření, aby svou vládu upevnil a to například obdarováním obyvatelstva, jak slíbil. Nějakou dobu se pokoušel Aurelianovi nároky zpochybňovat, když ho vojáci opustili, spáchal v březnu roku 270 sebevraždu.
Pověst tvrdí, že tento císař byl kladně hodnocen pro jeho mimořádnou mírnost a dvornost. Údajně se svými schopnostmi vyrovnal Claudiovi. Ve skutečnosti je zřejmé, že svými zkušenostmi, generálským uměním nemohl konkurovat inteligenci ani svého bratra ani Aureliana, před jehož odbojným postojem tak rychle kapituloval.