Romulus, západořímský císař byl synem Oresta, Římana z Panonie, tajemníka hunského krále Attily, který ho pověřil plněním úkolů v Konstantinopoli. Orestes se oženil s dcerou vyššího římského důstojníka Romula původem z Poetovia a po Atilově smrti vstoupil do služeb západního císařství. Díky svým schopnostem se rychle prosazoval a v roce 474 ho Julius Nepos ustanovil vrchním velitelem vojska v císařském štábu a povýšil ho na patricije.

Dlouhodobé styky se střední Evropou mu získaly oblibu u jeho germánských jednotek, které tou dobou tvořili v Itálii téměř celou římskou armádu a dávaly mu přednost před císařem Nepotem, který k nim přišel roku 474 z řeckého východu. Na jejich vzpouru proti panovník Orestes zareagoval kladně, ale rozhodl, aby vojáci povýšili na západního vládce nikoliv jeho, ale jeho malého syna Romula – proč, to nevíme.

Julius Nepos uprchl v srpnu 475 do Dalmácie a 31. října uvedl Orestes Romula na císařský trůn. Chlapec přijal, nebo již dříve měl, pojmenování Augustu a to nejen jako titul, ale i jako osobní jméno. Východní císařství ale jeho postavení neuznalo a za západního císaře i nadále považovalo Nepota. Deset měsíců vládl v Itálii jménem svého syna Orestes.

Jejich pád způsobila vzpoura ve vlastním vojsku, které tvořili hlavně východní Germáni, převážně Herulové, ale i Rugiové a Skirové. Věděli, že v jiných částech západního císařství uzavřela vláda s Germány dohody, podle kterých místní statkáři museli předat pevně stanovený díl svých pozemků přistěhovalcům. To se dosud nevztahovalo na Itálii, ale zdejší vojáci požadovali, aby se podobné opatření v jejich prospěch uplatnilo i zde. Netrvali na tom, aby dostali dvě třetiny půdy, které darovalHonorius Vizigótům v Galii před více než padesáti lety. Hodlali se spokojit i s jednou třetinou, kterou statkáři darovali například Burgundům.

Orestes jim asi něco podobného slíbil, jestliže mi pomohou sesadit Julia Nepota, ale když toho dosáhl, rozmyslel si to. I přes dlouhé soužití s Germány a huny byl stále Římanem a věděl, že takové uspořádání, i když přípustné v provinciích, nepatří na Italskou půdu, která měla zůstat nedotknutelná.

Vojáci si zvolili za vládce Odoakera, který byl Germán, jehož otec sloužil Atilovi jako vyslanec v Konstantinopoli. Po Atilově smrti vstoupil do armády západního císaře Anthemia a pak pomáhal Orestovi vyhnat Julia Nepota. Orestes se zabarikádoval za hradbami Ticina.

Odoaker ale město obklíčil a vyplenil. Orestes byl v srpnu 476 popraven. Odoaker donutil Romula, aby se vzdal trůnu. Jeho život ušetřil a určil jemu i jeho rodině jako místo exilu Lucullův palác na ostrohu u Misena.

Pád Romula Augusta znamenal, že poslední velké území na západě, a k tomu i jeho hlavní město, se stalo jen dalším germánským královstvím. Západní římská říše přestala existovat. Jeho vleklé skomírání nikdy nevymizí z paměti a národy světa jeho důsledky pociťují dodnes.