Soběslav I.

Soběslav I. (* kolem roku 1090, † 14. února 1140 v Hostinném) byl českým knížetem od 12. dubna 1125 do 14. února 1140.

Soběslav, nejmladší ze synů Vratislava II. (I.) a Svatavy Polské, byl zvolen na knížecí stolec českými velmoži. Vládu si však nárokoval Ota II. Olomoucký (Ota Černý) a získal si podporu německého krále Lothara III. Saského. Říšská vojenská výprava však skončila katastrofální porážkou v bitvě u Chlumce v únoru 1126, Ota II. Olomoucký padl. Vzápětí se Soběslav s Lotharem smířili a bylo uzavřeno spojenectví. Soběslav přijal české knížectví v léno a obdržel titul nejvyššího číšníka s právem hlasu při volbě německého panovníka.

V zahraniční politice byl věrným spojencem Lothara III., na jehož straně se několikrát účastnil bojů proti Štaufům. Došlo také ke smíru s Uhrami. Naopak napjaté vztahy panovaly s Polskem, upravily se až r. 1137.

Doma Soběslav I. zbavil vlády potomky Oty II. Olomouckého – na Olomoucku vládl sám prostřednictvím biskupa Jindřicha Zdíka. Vrátil úděly Konrádu Znojemskému a Vratislavu Brněnskému (1126), ale již o dva roky později je jejich panství zbavil. Došlo k tomu v době, kdy se proti pražskému knížeti zformovala rozsáhlá opozice vedená biskupem Menhartem. V létě 1130 bylo dokonce odhaleno spiknutí s cílem zavraždit Soběslava. Ten se se zatčenými krutě vypořádal. V květnu 1138 se Soběslav účastnil dvorského sjezdu v Bamberku, který svolal nový německý král Konrád III. Štaufský. Český kníže si vymohl udělení Čech v léno pro svého syna Vladislava. V červnu téhož roku svolal své stoupence do Sadské a donutil je potvrdit nástupnictví pro syna Vladislava.

Soběslavův syn se však nakonec českým knížetem nestal, velmoži zvolili panovníkem Vladislava, Soběslavova synovce, syna někdejšího knížete Vladislava I. Ve 30. letech nechal Soběslav nově opevnit Pražský hrad a zahájil jeho stavební úpravy.

Soběslav I. měl s Adlétou Uherskou pět dětí: Vladislava, Soběslav II., Oldřicha, Marii a Václava II.

Úmrtí: 14. 2. 1140 , Hostinné †

5 se líbí, 1 se nelíbí