Svatopluk I.

3. panovníkem velkomoravské říše

Upravit profil
Svatopluk nebo také Sventopluk, Zventapu, Zwentibald, Zuendibolch, Suatopluk (datum narození neznámé – 894) byl v letech 871–894 třetím a nejvýznamnějším panovníkem Velkomoravské říše (ve středověku označován za krále). Pocházel z dynastie...

Životopis

Svatopluk nebo také Sventopluk, Zventapu, Zwentibald, Zuendibolch, Suatopluk (datum narození neznámé – 894) byl v letech 871–894 třetím a nejvýznamnějším panovníkem Velkomoravské říše (ve středověku označován za krále). Pocházel z dynastie Mojmírovců.

Cesta k moci
Svatopluk byl synovcem knížete Rostislava. Koncem 50. let 9. století se Svatopluk chopil politické moci v nitranském knížectví, které bylo součástí Velkomoravské říše. V roce 867 Rostislav nitranské knížectví potvrdil jako lenní území Velké Moravy. Svatoplukův vliv na politické dění tak značně vzrostl.

V roce 870 Svatopluk svěřil nitranské knížectví pod ochranu východofranské říše a Rostislavovi vypověděl poslušnost. Ten se pokusil Svatopluka zabít a obnovit svůj vliv v nitranském knížectví. Svatoplukovi se ale podařilo Rostislava zajmout a následně ho předal do rukou Karlomana a jeho otce východofranského krále Ludvíka Němce, dlouholetého Rostislavova oponenta. Rostislav byl oslepen a do své smrti vězněn v některém bavorském klášteře.

Svatopluk po tomto činu očekával, že ho Frankové potvrdí v pozici velkomoravského knížete. Ludvík Němec ovšem namísto toho vyslal na Velkou Moravu dva franské markrabí, Viléma a Engelšalka, coby velkomoravské regenty. Svatopluk byl zároveň se sv. Metodějem uvězněn. Roku 871 proti vnucené franské vládě vypuklo na Velké Moravě lidové povstání, vedené jakýmsi Slavomírem (či Spytimírem). Ludvík Němec vyslal na porážku povstání své vojsko, které bylo brzy poraženo. Ludvík tedy uskutečnil druhou výpravu, do jejíhož čela dosadil propuštěného Svatopluka, od kterého se mu dostalo slibu, že povstání přemůže. Jakmile ale franská výprava dorazila k hlavní velkomoravské pevnosti, Svatopluk přeběhl na povstaleckou stranu, chopil se vojenského velení a franské síly zcela rozdrtil. Tento krok mu umožnil stát se knížetem.

Knížetem
V roce 874 byl mezi Svatoplukovými vyslanci a Ludvíkem Němcem uzavřen tzv. Forchheimský mír. Tím se sice Svatopluk zavázal odvádět východofranské říši poplatky a formálně uznávat její svrchovanost, nicméně měl mírem se svým nejsilnějším sousedem zajištěn zcela volný prostor pro vlastní mocenskou expanzi. Ta byla usnadněna civilizačním náskokem (působení cyrilometodějské misie) na Velké Moravě oproti slovanským sousedům. Svatopluk tak už roku 874 získal území podél horního toku řeky Visly, dále ke své říši pevně přimknul dnešní severomoravské oblasti (Opavsko, Holasicko). V roce 881 (884) připojil kraj podél řeky Tisy, od roku 890 byly velkomoravskou součástí také Čechy (knížectví Přemyslovců) a Lužice (Lužičtí Srbové).

Svatopluk uskutečnil významnou společenskou a vojenskou reformu. Velká Morava potvrdila své silné postavení ve střední Evropě, a to i pokrokem ve vytváření moravské církevní samosprávy, na které se podílel Metoděj (ten byl prvním velkomoravským biskupem v Nitře). Velká Morava byla prohlášena za léno Svaté stolice, čímž se ji dostalo rovnoprávného postavení s východofranskou říší. Svatopluk byl v pramenech té doby titulován jako rex (tj. král).

Roku 882 Svatopluk vtrhl jako spojenec východofranského panovníka Karla III. do Východní marky (východofranské hraniční území, dnes součást Rakouska) a vypudil odtud markrabata Viléma a Engelšalka. Ti se přidali k silám Arnulfa Korutanského, který proti Svatoplukovi uzavřel spojenectví s Bulhary. Bulhaři se pak útokem na Velkou Moravu zmocnili některých Svatoplukem dobytých území v dnešním východním Maďarsku. Svatopluk následně Bulhary vyhnal a podařilo se mu tak v letech 883 a 884 připojit k Velkomoravské říši celou Panonii. Nechal si tento krok potvrdit od Karla III. dohodou ve Vídeňském lese roku 884. Karel III. též prodloužil mírovou smlouvu s Velkomoravskou říší a Svatoplukovy pozice byly upevněny. V roce 885 se Svatopluk usmířil i s Arnulfem, který se stal roku 887 po Karlu III. východofranským králem. Brzy nato, v letech 888 a 889, se ale konflikt o Panonii opět rozhořel.

V roce 888 zemřel Přemyslovec Bořivoj I. a Svatopluk se zmocnil přímé vlády v Čechách. Ta byla potvrzena Arnulfem v roce 890. Arnulf platnost mírové smlouvy přerušil a v roce 892 zahájil se svými početnými spojenci (mimo jiné i Maďary) tažení proti Svatoplukovi. Svatopluk i tentokrát dokázal veškeré nepřátelské útoky odrazit (do roku 893 se opakovaly ještě dvakrát).

Završení vlády
Ke konci vlády vypudil Svatopluk ze země nitranského biskupa (a nástupce Metoděje) Wichinga, který dal po roce 885 vyhnat Metodějovy žáky a nechal potlačit užívání staroslověnské liturgie. Svatopluk sice nejdříve hledal oporu u latinských kněží (vedených Wichingem) a toleroval jejich boj proti kněžím slovanským, záhy ale zjistil, že Wiching se proti němu opakovaně spolčoval s králem Arnulfem.

Kníže Svatopluk zemřel roku 894. Na smrtelné posteli vyzýval své syny k odporu vůči Frankům a rozhodnému úsilí za zachování politické moci Velkomoravské říše. Přestože legenda o třech prutech Svatoplukových hovoří o třech jeho synech a následnících, z historických zdrojů jsou známí pouze dva. První, Mojmír II., se po otcově smrti stal velkomoravským knížetem. Druhý syn, Svatopluk II., získal v léno nitranské knížectví. Brzy po roce 894 došlo mezi syny k rozbroji a započal se rozpad Velkomoravské říše.