Traianus

římský císař

Úmrtí:
8. srpna 117
Upravit profil
Traianus, římský císař, se narodil v roce 53. Jeho otec Marcus Ulpinus Traianus byl senátorem a konzulem, později se stal místodržitelem v Asii a Sýrii. Traianus náležel k rodu, který původně pocházel z Trodi v Umbrii. O minulosti jeho matky...

Životopis

Traianus, římský císař, se narodil v roce 53. Jeho otec Marcus Ulpinus Traianus byl senátorem a konzulem, později se stal místodržitelem v Asii a Sýrii.

Traianus náležel k rodu, který původně pocházel z Trodi v Umbrii. O minulosti jeho matky není nic známo.

Tento císař sloužil řadu let jako vojenský tribun v Sýrii v době, kdy tam byl jeho otec správcem. Po zvolení prétorem stanul v čele legie a sní vytáhl proti Saturninovi, který se v roce 88 vzbouřil proti Domitianovi.

V roce 91 se stal Traianus konzulem a v roce 97 místodržitelem Horní Germanie. V té době se dověděl, že ho adoptoval císař Nerva. Tuto volbu vojáci uvítali a setkala se s podporou senátu i na jiných místech v Římě.

Brzy po svém nástupu na trůn podnikl Traianus kroky k vybudování tajné vojenské služby na ochranu svého režimu i vlastní osoby. Hlavně jednotky Frumentarii / starající se o zásobování obilím/ začaly rozvíjet významnou zpravodajskou činnost ze svého tábora. Traianus také vytvořil novou osobní stráž, složenou z jízdního vojska, známou jako equites singulares. Původní stav pět set mužů se zvýšil na tisíc a byli to pečlivě vybraní vojáci převážně z pomocných jízdních sborů germánských a panonských.

Traianus pokračoval ve výbojích, obnovil válku s Decebalem a dobyl celou Dácii. Z ní učinil novou provincii císařství a zmocnil se při tom spousty zlata.

V roce 106-12 Traianus zarovnal hranice na východě ustavením nové provincie Arábie s hlavním městem Petrou. V roce 114 se mu podařilo obsadit Arménii a horní Mezopotámii.

V roce 116 propuklo povstání Židů žijících v diaspoře. Tito Židé s odporem snášeli daň uvalenou na jejich obce.

V přestávkách mezi válkami se Traianus aktivně zabýval občanskými záležitostmi. Držel se tradičních správních metod a spolehlivě potvrzoval privilegia senátu.

Věnoval péči i hmotným potřebám obyvatelstva. Zabezpečil dodávky obilí a jeho bezplatné rozdělování se rozšířilo na větší počet osob než dříve. Další Traianův úspěch je alimentace, systém finančních podpor pro chudé děti. Také se už nepožadovaly nástupní dary, které museli poddaní Říma přinášet dřívějším císařům a snížilo se i daňové břemeno v provinciích.

Mezi lidmi byl znám Traianův zájem o blaho obyvatelů provincií. Tato péče se ale pojila s podezíravou starostí o vnitřní bezpečnost se snahou zasahovat do nevyhovujícího chodu zdánlivě samosprávných měst. Trakán zastával názor, že není třeba vyhánět křesťany,pokud každý z nich dokáže, že křesťan není a bude uctívat zdejší římské bohy, pak mu může být udělena milost.

Po celou dobu vlády tohoto císaře se neustále rozšiřoval program veřejných prací včetně rozsáhlé sítě silnic a mostů po celém císařství. Traian nechal vybudovat lázně a tržiště s více než padesáti krámky, kuchyněmi a sklady. Tržiště byla postavena z betonu s obložením z trvanlivých pálených horkovzdorných cihel, které nezakryté mramorem či kamenem, mohly vyniknout jako dekorativní vnější povrch stavby.

Hesla na Traianových mincích odrážejí císařovo přání být sluhou a dobrodincem lidstva a zástupcem božstev na zemi. Jeho cílem bylo vládnout ne jako dominus, ale jako principes.

Traianova vojenská politika zdaleka nesplnila velká očekávání. A tak se senátoři pozdějšího císařství cítili oprávněni vyjádřit přání, aby nový panovníci byli „ šťastnější než Augustu, lepší než Traianus“.

Traianus byl vysoký, urostlý muž, z jeho vystupování vyzařovala vážnost a důstojnost, ještě zdůrazněná tím, že předčasně zešedivěl.

Traianus a jeho rod dokládají vzestup provinční složky ve vládnoucí třídě. Jeho přísně vyhlížející manželka Pompeia Plotina, která s ním byla spřízněna a pečovala o něho až do jeho poslední chvíle, pocházela z Nemausu v jižní Galii. Ona i císařova sestra Ulpi Marciana získala kolem roku 105 titul Augusta. Když Maricana zemřela, byla prohlášena za bohyni a její dcera Matidia obdržela titul Augusta místo ní. Bohem byl prohlášen i Traianův otec.

Traianus zemřel 8. srpna 117 v Selinu. 9. srpna bylo oznámeno, že adoptoval Hadriana za svého syna a nástupce.