Trebonianus Gallus / Gaius Vibius Afinius/, římský císař, se narodil v roce 206 v Perusii / Perugia/. Byl Etrusk.
V roce 245 se stal konzulem. Jako místodržící Horní a Dolní Moesie přinutil v roce 250 Knivu a jeho Góty, aby se stáhli do Novae....
Životopis
Trebonianus Gallus / Gaius Vibius Afinius/, římský císař, se narodil v roce 206 v Perusii / Perugia/. Byl Etrusk.
V roce 245 se stal konzulem. Jako místodržící Horní a Dolní Moesie přinutil v roce 250 Knivu a jeho Góty, aby se stáhli do Novae. V Oesku se k němu po porážce Gótů připojil císař Decius. Ten byl zabit a Galluse vojáci provolali císařem.
Prvním krokem nového císaře bylo uzavřít s Góty mírovou smlouvu, která však byla velmi nevýhodná, měli se podle ní vrátit domů nejen s kořistí, ale i s římskými zajatci. Gallus jim slíbil každoroční peněžní příspěvky v naději, že se už na území římských provincií nevrátí. Vrátil se zpět do Říma a doufal, že si svou pozici zabezpečí, když dá najevo, že plně respektuje senát. Dbal také na to, aby se památka padlého Decia a jeho syna chovala v náležité úctě a nechal je prohlásit za bohy.
Deciova mladšího syna, který vyrůstal v Římě, povýšil Gallus do hodnosti Augusta a svého spolucísaře a protože nechtěl porušit výsady vdovy po Dedkovy, neudělil své ženě Baebianě titul Augusta. Ale svého syna Volusiana jmenoval Caesarem a předákem mládeže a když pak Hostilianus zemřel, Volusianus převzal jeho hodnost Augusta.
Gallova vláda byla obdobím nepřetržitých pohrom. Nejničivější následky mělo vypuknutí moru, který trval patnáct let , a který velmi ochromil armádu.
Vojenské vpády na hranicích ohrožovaly zemi. Gallus nedokázal zabránit Peršanům, aby neobsadili Arménii – kde zavraždili místního vladaře a vyhnali jeho syna.
V roce 253 zahájil perský král Šápur ofenzivu proti římským východním provinciím, která měla trvat téměř deset let. Šápurova vojska obsadila Mezopotámii a Sýrii, dobyla Antiochii.
Aby Gallus odpoutal pozornost od těchto katastrof, obnovil Dedkovo pronásledování křesťanů a uvěznil papeže Cornelia, který v zajetí zemřel.
Jedinou povzbudivou událostí této doby byl úspěšný útok na Góty, vedený Narcisem Aemiliusem Aemilianusem, pozdějším císařem. Galus i jeho syn byli zabiti a vojáci odpřísáhli věrnost Aemilianovi.
Krátké období vlády Galluse naznačuje, že neměl dost schopností ani energie.
V roce 245 se stal konzulem. Jako místodržící Horní a Dolní Moesie přinutil v roce 250 Knivu a jeho Góty, aby se stáhli do Novae. V Oesku se k němu po porážce Gótů připojil císař Decius. Ten byl zabit a Galluse vojáci provolali císařem.
Prvním krokem nového císaře bylo uzavřít s Góty mírovou smlouvu, která však byla velmi nevýhodná, měli se podle ní vrátit domů nejen s kořistí, ale i s římskými zajatci. Gallus jim slíbil každoroční peněžní příspěvky v naději, že se už na území římských provincií nevrátí. Vrátil se zpět do Říma a doufal, že si svou pozici zabezpečí, když dá najevo, že plně respektuje senát. Dbal také na to, aby se památka padlého Decia a jeho syna chovala v náležité úctě a nechal je prohlásit za bohy.
Deciova mladšího syna, který vyrůstal v Římě, povýšil Gallus do hodnosti Augusta a svého spolucísaře a protože nechtěl porušit výsady vdovy po Dedkovy, neudělil své ženě Baebianě titul Augusta. Ale svého syna Volusiana jmenoval Caesarem a předákem mládeže a když pak Hostilianus zemřel, Volusianus převzal jeho hodnost Augusta.
Gallova vláda byla obdobím nepřetržitých pohrom. Nejničivější následky mělo vypuknutí moru, který trval patnáct let , a který velmi ochromil armádu.
Vojenské vpády na hranicích ohrožovaly zemi. Gallus nedokázal zabránit Peršanům, aby neobsadili Arménii – kde zavraždili místního vladaře a vyhnali jeho syna.
V roce 253 zahájil perský král Šápur ofenzivu proti římským východním provinciím, která měla trvat téměř deset let. Šápurova vojska obsadila Mezopotámii a Sýrii, dobyla Antiochii.
Aby Gallus odpoutal pozornost od těchto katastrof, obnovil Dedkovo pronásledování křesťanů a uvěznil papeže Cornelia, který v zajetí zemřel.
Jedinou povzbudivou událostí této doby byl úspěšný útok na Góty, vedený Narcisem Aemiliusem Aemilianusem, pozdějším císařem. Galus i jeho syn byli zabiti a vojáci odpřísáhli věrnost Aemilianovi.
Krátké období vlády Galluse naznačuje, že neměl dost schopností ani energie.