Zeno, východořímský císař, se původně jmenoval Tarasicodissa. Byl Isaur z Rousoumblady / jihovýchodní Malá Asie/.
Do Konstantinopole ho přivedl císař Leo I., aby zastavil vliv germánských vojsk Alana Aspara, svěřil mu velení nové císařské...
Životopis
Zeno, východořímský císař, se původně jmenoval Tarasicodissa. Byl Isaur z Rousoumblady / jihovýchodní Malá Asie/.
Do Konstantinopole ho přivedl císař Leo I., aby zastavil vliv germánských vojsk Alana Aspara, svěřil mu velení nové císařské stráže složené z jeho krajanů Isaurů. Po významné osobnosti pocházející z téhož kraje pak přijal uhlazenější jméno Zeno.
Leo dal Zenovi za manželku svou starší dceru Aelii Ariadnu a v roce 467 nebo 468 ho jmenoval vrchním velitelem vojska v Thrákii.
Z Asparova podnětu se skupina vojáků chystala zavraždit Zenona, ten ale díky včasnému varování stačil uprchnout do Serdice / Sofie/. V roce 469 zastával úřad konzula, poté se stal vrchním velitelem na východě a odjel do Malé Asie, aby zarazil řádění loupeživých band svého isaurského krajana Indaka.
Velké zklamání způsobila Zenonovi zpráva, že Leo I. propůjčil hodnost Caesara Patriciovi, mladšímu synovi jeho soka Aspara, a zasnoubil ho se svou mladší dcerou Leontií. Zeno také zjistil, že Asparův starší syn Ardaburius se snaží přetáhnout na svou stranu isaurské vojsko v hlavním městě. Když byli Aspar a Ardaburius zavražděni, věřilo se, že v tom má prsty Zeno.
V roce 473 povýšil Leo I. svého pětiletého vnuka téhož jména, syna Zenona a Aelie, na sploluaAgusta, a když císař 18. ledna 474 zemřel, stal se chlapec titulárně východním císařem. 9. února byl jeho otec Zeno ustanoven spolucísařem a to z iniciativy senátu a se souhlasem Leonovy vdovy Aelie Veriny.
Než uplynul rok, byl Leo II. mrtev. Tvrdilo se, že ho zabil jeho otec. Zeno nyní vládl na východě jako jediný císař.
Zeno měl se západem dobré vztahy. Tamější císař Julius Nepos byl jeho chráněncem. Král Vandalů, dotčený vraždou Aspara, podnikl námořní invazi do Epiru a obsadil Nicopolis.
Nakonec byla mezi východním císařstvím a Vandaly sjednána mírové smlouva a ta vydržela neobvykle dlouho – přes padesát let.
Také pro Asparova ostrogótského příbuzného Theodericha Strabona se Zenonův nástup na trůn stal podnětem k obnovení nepřátelských akcí v Thrákii. Podařilo se mu zajmout vojenského velitele této oblasti, ale později ho zastavil Zenonův isaurský generál Illus.
Na Illa ale nebylo možno spoléhat, protože se přímo v Konstantinopoli připojil k nebezpečnému hnutí. Za vším byla Zenonova tchyně Aelia Verina, která sice souhlasila s jeho povýšením, ale vadilo jí, že ji zastínila její dcera, vládnoucí císařovna Aelia Ariadne. Chtěla, aby na Zenovo místo usedl její milenec Patricius, bývalý představený císařských kanceláří – nebyl totožný s Asparovým synem téhož jména. Do intrik zasvětil její bratr Basiliscus také Illa a jeho bratra Trocunda. Zeno se dověděl, že je jeho život v nebezpečí a uprchl do Isaurie. Senát Patricia odmítl a dal přednost Baziliskovi,který ale přišel po dvaceti měsících o své příznivce Zeno se v srpnu 476 vrátil do hlavního města.
Dohlížel na ukončení existence západního císařství. Julius Nepos byl z Itálie vyhnán a na jeho místo usedl Romulus Augustu pod vedením svého otce Oresta.
Na východě nebyl Romulus nikdy uznán a byl donucen k abdikaci. V Itálii, kde nyní Odoaker vládl jako král, přestalo západní císařství existovat. Nepos prosil Zena, aby mu pomohl znovu získat západní trůn. Zeno sice Nepota uznal za legitimního západořímského císaře, ale neposkytl mu pomoc. Odoakerovi udělil titul patricije a uznal jeho nezávislost.
Zeno měl zvláštně uzpůsobené čéšky v kolenou, které mu umožnily mimořádně rychle běhat. Byl v některých ohledech lepším císařem než Leo I. – nebyl tak lakomý jako Leo. A také byl méně krutý : trest smrti považoval za ohavnost. V náboženských otázkách měřil všem stejným metrem a tím si proti sobě popudil veřejnost. Sympatizoval s monofyzity, kteří byli veřejně odsouzeni za názor, že Kristus má jen jednu podstatu.
Do Konstantinopole ho přivedl císař Leo I., aby zastavil vliv germánských vojsk Alana Aspara, svěřil mu velení nové císařské stráže složené z jeho krajanů Isaurů. Po významné osobnosti pocházející z téhož kraje pak přijal uhlazenější jméno Zeno.
Leo dal Zenovi za manželku svou starší dceru Aelii Ariadnu a v roce 467 nebo 468 ho jmenoval vrchním velitelem vojska v Thrákii.
Z Asparova podnětu se skupina vojáků chystala zavraždit Zenona, ten ale díky včasnému varování stačil uprchnout do Serdice / Sofie/. V roce 469 zastával úřad konzula, poté se stal vrchním velitelem na východě a odjel do Malé Asie, aby zarazil řádění loupeživých band svého isaurského krajana Indaka.
Velké zklamání způsobila Zenonovi zpráva, že Leo I. propůjčil hodnost Caesara Patriciovi, mladšímu synovi jeho soka Aspara, a zasnoubil ho se svou mladší dcerou Leontií. Zeno také zjistil, že Asparův starší syn Ardaburius se snaží přetáhnout na svou stranu isaurské vojsko v hlavním městě. Když byli Aspar a Ardaburius zavražděni, věřilo se, že v tom má prsty Zeno.
V roce 473 povýšil Leo I. svého pětiletého vnuka téhož jména, syna Zenona a Aelie, na sploluaAgusta, a když císař 18. ledna 474 zemřel, stal se chlapec titulárně východním císařem. 9. února byl jeho otec Zeno ustanoven spolucísařem a to z iniciativy senátu a se souhlasem Leonovy vdovy Aelie Veriny.
Než uplynul rok, byl Leo II. mrtev. Tvrdilo se, že ho zabil jeho otec. Zeno nyní vládl na východě jako jediný císař.
Zeno měl se západem dobré vztahy. Tamější císař Julius Nepos byl jeho chráněncem. Král Vandalů, dotčený vraždou Aspara, podnikl námořní invazi do Epiru a obsadil Nicopolis.
Nakonec byla mezi východním císařstvím a Vandaly sjednána mírové smlouva a ta vydržela neobvykle dlouho – přes padesát let.
Také pro Asparova ostrogótského příbuzného Theodericha Strabona se Zenonův nástup na trůn stal podnětem k obnovení nepřátelských akcí v Thrákii. Podařilo se mu zajmout vojenského velitele této oblasti, ale později ho zastavil Zenonův isaurský generál Illus.
Na Illa ale nebylo možno spoléhat, protože se přímo v Konstantinopoli připojil k nebezpečnému hnutí. Za vším byla Zenonova tchyně Aelia Verina, která sice souhlasila s jeho povýšením, ale vadilo jí, že ji zastínila její dcera, vládnoucí císařovna Aelia Ariadne. Chtěla, aby na Zenovo místo usedl její milenec Patricius, bývalý představený císařských kanceláří – nebyl totožný s Asparovým synem téhož jména. Do intrik zasvětil její bratr Basiliscus také Illa a jeho bratra Trocunda. Zeno se dověděl, že je jeho život v nebezpečí a uprchl do Isaurie. Senát Patricia odmítl a dal přednost Baziliskovi,který ale přišel po dvaceti měsících o své příznivce Zeno se v srpnu 476 vrátil do hlavního města.
Dohlížel na ukončení existence západního císařství. Julius Nepos byl z Itálie vyhnán a na jeho místo usedl Romulus Augustu pod vedením svého otce Oresta.
Na východě nebyl Romulus nikdy uznán a byl donucen k abdikaci. V Itálii, kde nyní Odoaker vládl jako král, přestalo západní císařství existovat. Nepos prosil Zena, aby mu pomohl znovu získat západní trůn. Zeno sice Nepota uznal za legitimního západořímského císaře, ale neposkytl mu pomoc. Odoakerovi udělil titul patricije a uznal jeho nezávislost.
Zeno měl zvláštně uzpůsobené čéšky v kolenou, které mu umožnily mimořádně rychle běhat. Byl v některých ohledech lepším císařem než Leo I. – nebyl tak lakomý jako Leo. A také byl méně krutý : trest smrti považoval za ohavnost. V náboženských otázkách měřil všem stejným metrem a tím si proti sobě popudil veřejnost. Sympatizoval s monofyzity, kteří byli veřejně odsouzeni za názor, že Kristus má jen jednu podstatu.