Pertinax

římský císař

Úmrtí:
28. března 193
Upravit profil
Pertinax, římský císař, se narodil v Ligurii v roce 126. Jeho otec, propuštěný otrok Helvius Successus, dal údajně synovi jméno Pertinax na oslavu své vlastní vytrvalé práce v obchodě se dřevem. Pertinax vyučoval ve škole a poté vstoupil do...

Životopis

Pertinax, římský císař, se narodil v Ligurii v roce 126. Jeho otec, propuštěný otrok Helvius Successus, dal údajně synovi jméno Pertinax na oslavu své vlastní vytrvalé práce v obchodě se dřevem.

Pertinax vyučoval ve škole a poté vstoupil do armády. Dočkal se povýšení až na velitele jednotek v Sýrii, Británii a Moesii. Na nějaký čas se potom vrátil k civilnímu životu, aby mohl vykonávat dvě funkce prokurátora jezdeckého stavu v Itálii a poté v Dácii. Později byl znovu povolán do armády jako velitel legionářských oddílů v Panonii, ke bojoval proti Germánům a také se podílel na opatřeních Marka Aurelia, která měla chránit Itálii proti jejich nájezdům. Byl povýšen do senátorského stavu s hodností prétora.

V době vlády Commoda upadl Pertinax v nemilost kvůli stykům s údajnými spiklenci, byl ale povolán z výslužby, aby v letech 185-7 převzal velení nad vzpurnou armádou v Británii. V roce 188 odjel jako prokonzul do Afriky a následně se stal městským prefektem v Římě. S největší pravděpodobností věděl o vražedném spiknutí proti Commodovi v poslední den téhož roku. Po smrti Commoda byl Pertinax vyzván aby nastoupil na trůn. Ten neváhal a provolání císařem přijal. Navštívil také senát, jehož členové ho vřele přivítali a dával si záležet, aby se k senátorům choval s respektem a zdvořile.

Ve snaze popřít všechny náznaky, že ve svém pokročilém věku prahl po císařském trůnu, odmítl návrh senátu, aby jeho manželka Flavia Titiana dostala titul Augusta. Odmítl také nabídku, aby povýšili jeho syna Petrinaka mladšího do hodnosti Caesara.

Petrinaxova politika omezování výdajů, i kdy byla po Commodových výstřelcích nutná, ho nečinila příliš populárním. Prodej přehnaně velkého majetku bývalého císaře byl rozumný, ale Petrinaxova všeobecná snaha o přísná ekonomická opatření vedla k poklesu celkové životní úrovně. Pertinax se nevyhnul pomluvám, že při svém nástupu na trůn prodával osvobození od armádní služby, vojenské úřady a tím si vysloužil pověst chamtivce.

Císař brzy přišel o podporu pretoriánů, protože jim dlužil víc než polovinu slíbených odměn. Když byl dočasně mimo Řím došlo ke spiknutí s cílem dosadit jednoho s konzulů Quinta Sosia Falkona, na trůn místo něho. Pertinax se ale vrátil včas, ale nespokojenost pretoriánů s jeho vládou vzrostla poté, kdy dal popravit několik vojáků na základě svědectví otroka.

28. března vtrhla skupina vojáků do paláce. Pertinax přikázal pretoriánskému prefektovi, aby se jim postavil, ale on místo toho odešel domů. Byl zklamaný, že císař odmítl přijmout jeho rady a právě on tuto nepřátelskou akci podnítil. Císař vojákům dlouho a vážně vojákům domlouval, ale jejich mluvčí, jistý Tausius, který byl členem císařské tělesné stráže, po něm mrštil kopím a Pertinax v březnu 193 padl k zemi s proraženou hrudí. Vojáci se poté hnali římskými ulicemi a ukazovali hlavu panovníka, kterého před osmdesáti sedmi dny prohlásili císařem.

Pertinax byl vznešený stařec s dlouhými vousy, vlnitými vlasy, byl poněkud při těle, s mírným břichem, vladařskou postavou, průměrný řečník. Byl spíše sladký, než laskavý, nikdy nepůsobil jako upřímný. Slovy nešetřil, ale jinak byl téměř nechutný skrblík – ještě jako prostý občan prý předkládal svým hostům půlku hlávky salátu a artyčoky. Měl-li v úmyslu poslat přátelům výslužku ze své polední přesnídávky, posílal po dvou kouscích masa nebo trochu drštek, někdy kuřecí stehýnka.

Císař si údajně udržoval fyzickou kondici, ale hůř chodil, protože měl menší vadu nohou.

Ve válce Pertinax naháněl hrůzu a v době míru vynikal bystrostí. Když povýšil na místo, ze kterého mohl řídit osudy světa, v ničem se od počátku do konce vůbec nezměnil. Okamžitě uvedl do pořádku všechno, co bylo před tím chybné a zmatené, protože v císařské správě projevoval nejen lidskost a čestnost, ale také velmi hospodárný způsob řízení a starostlivou péči o veřejné blaho. Všechno však chtěl napravit hned. I když byl mužem s rozsáhlými praktickými zkušenostmi, nedokázal pochopit, že jeden člověk nemůže všechno zlepšit okamžitě a že pro obnovu celého státu je zapotřebí jak čas tak moudrost.

Pertinaxova životní dráha i osudy měly mnoho společného s Galbou před 124 lety. Později Pertinaxe Septimus Severus prohlásil za boha.