Korunní princ se narodil v roce 1858 na zámku Laxenburg u Vídně. Jako dítě byl citlivý a snad až příliš přemoudřelý, v mnohém podobný své matce, císařovně Alžbětě rakouské - Sisi, která ho však po celý život odmítala a císaři Františku Josefu. V šesti letech byl, podle staré tradice, oddělen od své milované sestry Gisely a dostal vlastní dvůr. Novým vychovatelem se stal generálmajor Leopold Gondrecourt, který však sám neměl žádné děti a ani nebyl ženatý. Malého Rudolfa tento zlý muž bez charakteru budil ze spánku výstřely, prý aby se malý princ tolik nebál, jednou ho dokonce zavřel do ohrady a křičel na něj: "Utíkejte honem, běží na Vás divočák!". Tvrdá výchova se na Rudolfovi hodně podepsala. V roce 1865 si i Rudolfova matka všimla, že je chlapec bledý a věčně nemocný, začala se proto o jeho výchovu více zajímat. Brzy přišla na to, kdo je viníkem, a prosadila si pro Rudolfa nového vychovatele - laskavého hraběte Latoura, který byl Rudolfovým přítelem až do jeho smrti.

Mladý princ se zajímal o ornitologii a působil jako novinář v liberálních novinách "Neues Wiener Tagblatt".

V roce 1881 se Rudolf oženil s belgickou princeznou Stefanií. Nebyla hezká a ani nijak zvlášť chytrá. Přesto bylo v prvních letech jejich manželství celkem šťastné, ale po narození dcery "Erzsi" v roce 1883 se na manželském nebi začaly definitivně stahovat mraky.
Rudolf byl známý jako nenapravitelný sukničkář. Opravdu miloval snad jen prostitutku Mitzi Casparovou, které se svěřil se svým sebevražedným plánem jako první. Mitzi ale s dvojí sebevraždou nesouhlasila, Rudolfovi se naopak vysmála. Vše sice oznámila policii, tam ji ale nebral nikdo vážně. Dodnes se nepodařilo přesvědčivě objasnit, proč si korunní princ rozhodl vzít život.
Příčin však bylo zřejmě několik - jeho otec mu vůbec nerozuměl, označil Rudolfovy vědecké práce za "žvatlání". Vztahy mezi otcem a synem se v posledních letech Rudolfova života nacházely hluboko pod bodem mrazu a František Josef dokonce nechal korunního prince sledovat tajnou policií.
Také princův zdravotní stav se koncem 80. let prudce zhoršil. Rudolf se stal prý závislý na morfiu, které bral pro utišení bolesti. Veřejným tajemstvím bylo, že to přeháněl s alkoholem a hazardem.

Za pomoci své sestřenice, hraběnky Marie Larischové, se Rudolf seznámil s tehdy šestnáctiletou baronesou Mary Vetserovou, která byla odhodlaná udělat pro Rudolfa cokoli. Na zámku Mayerling dne 31. ledna 1889 zastřelil korunní princ nejprve ji a pak si sám pomocí zrcadla prostřelil hlavu.

Zpráva o Rudolfově smrti dopadla na císařský dvůr jako bomba - nebyla to jen rodinná tragédie, Rudolf byl přeci také následník trůnu. František Josef si nechtěl připustit, že jeho syn - katolík - spáchal sebevraždu. Na veřejnost pronikaly nejrůznější verze o smrti lidmi oblíbeného korunního prince, nakonec však musel vídeňský dvůr s pravdou ven.

O baronese Mary Vetserové se však mlčelo.