Vladislav Jindřich, český kníže, moravský markrabí, se narodil někdy okolo roku 1160, jako druhorozený syn Vladislava II. a Judity Duryňské. Patřol do dynastie Přemyslovců.

V roce 1192 mu císař Jindřich Vl. svěřil Moravu, ale tu musel Vladislav už za dva roky opustit. Poté žil na dvoře svého bratrance knížete biskupa Jindřicha Břetislava. Vladislav Jindřich si ale nezískal Břetislavovu důvěru a bratranec ho před svou smrtí nechal uvěznit.
23.6.1197 byl Vladislav zvolen českými velmoži knížetem a on v listopadu zvolil nového pražského biskupa Daniela ll. ( Milíka).

Starší Vladislavův bratr Přemysl Otakar I. si dělal nárok na knížecí stolec. Vladislav tehdy udělal něco, co bylo v dějinách přemyslovského rodu ojedinělé – dobrovolně se vzdal knížecího trůnu a přenechal ho Otakarovi.

6.12.1197 po mnoha jednáních se stal Vladislav moravským markrabím. Jeho potomci získali dědičné právo vládnout Moravě.

Vladislav Jindřich založil v roce 1205 cisteriánský klášter na Velehradě. Zde měli být pohřbíváni přemyslovští velmoži. Vladislav ve všem spolupracoval se svým bratrem českým králem a všemožně ho podporoval.

I když Vladislav Jindřich nevynikal v diplomacii ani jako bojovník, za jeho vlády získala Morava potřebný vnitřní klid.

Ženou Vladislava Jindřicha byla neznámá Hedvika. Jejich manželství zůstalo bezdětné a protože Vladislav neměl mužského potomka, byl markraběcí trůn uvolněn.

Vladislav Jindřich zemřel 12.8.1222 a byl pohřben ve velehradském klášteře.